Amy Winehouse: Jen houšť a větší kapky...

Kolečkové brusle, babička a Frank

Pravda je taková, že Amy Winehouse původně netoužila po kariéře zpěvačky. Jak prozradila v rozhovoru pro magazín Rolling Stone, jejím snem bylo stát se servírkou na kolečkových bruslích, zdrojem inspirace byl snímek Americké graffiti z roku 1973. Díky babičce Cynthii, kabaretní zpěvačce, však Amy zaujal jazz a začala koketovat s muzikou. Babička zemřela v roce 2006, Amy si na její počest nechala udělat na paži tetování ve stylu pin-up.

Kromě babičky byla Amy velkou fanynkou legendárního amerického zpěváka Franka Sinatry, po kterém pojmenovala první album Frank, které vyšlo v říjnu 2003. Její oblíbenou skladbu So Far Away (1971) složila Carole King. Song zazněl i při posledním rozloučení.

Naopak mezi velkými obdivovateli zpěvačky marně prahnoucími po spolupráci byli Prince, Mick Jagger či Stevie Wonder.

Těžké dětství

Už v deseti letech Amy dospěla k závěru, že muzika v rádiu je o ničem a tento stav je potřeba napravit nejlépe vlastní tvorbou. Se svým nápadem oslovila kámošku Juliette Ashby, se kterou založila rapovou skupinu Sweet’n Sour.

Podle Chloe Govan, autorky knihy Amy Winehouse: The Untold Story (2013), se desetiletá Amy pokusila o sebevraždu předávkováním léky. Mělo to být kvůli tomu, že její otec Mitch opustil její matku. Za další pokračování svého života vděčila pohotové kamarádce, která přivolala pomoc.

Vzdělání Amy bylo chabé, byť se v jedenácti dostala v Londýně na prestižní školu Sylvie Young. Tamní pedagogický sbor kromě náušnice v nose silně iritoval její přístup k výuce. V šestnácti letech skončila se školou definitivně.

Módní múza

Amy Winehouse inspirovala slavné módní návrháře. Karl Lagerfeld považoval zpěvačku za stylovou ikonu, stejný názor sdílel i Roberto Cavalli. Výsledkem spolupráce s Karlem Lagerfeldem byla unikátní kolekce pro věhlasný módní dům Chanel, kterou prezentoval londýnský Maison d’Art.

Jean-Paul Gaultier věnoval zesnulé zpěvačce show-couture jaro–léto 2012. Komerčně úspěšná módní přehlídka se ale setkala s odmítavou reakcí jejího otce. Mitche Winehouse iritovala především skutečnost, že návrhář uspořádal akci šest měsíců po smrti princezny soulu bez předchozí konzultace s rodinou. Jean-Paul Gaultier kontroval vysvětlením, že přehlídka byla poctou Amy. „Byla módní ikonou a její cit pro kombinování oblečení byl úžasný,“ nechal se slyšet.

V roce 2010, rok před odchodem ze světa, představila zpěvačka první plody spolupráce s Fredem Perrym. Vedle pózování navrhla vlastní osobitou kolekci, světlo světa spatřily rovněž lodičky Amy. Jak se shodla nejen specializovaná média, po Madonně se stala Amy Winehouse druhou zpěvačkou, která posunula módu vlastním směrem.

Kolekce Freda Perryho 2012, kterou Amy navrhla, byla uvedena do prodeje na základě povolení jejích rodičů. „Když se nás Fred Perry zeptal, co bychom udělali s kolekcemi, bylo naprosto přirozené pokračovat dál. Amy na nich ráda pracovala a rozhodně by si přála, aby bylo vše dotaženo do konce. Všechny peníze, které obě sbírky vydělají, budou společně s darem od značky Fred Perry věnovány nadaci Amy Winehouse, která bude pomáhat dětem a mladým lidem,“ řekl tehdy její otec.

Metla lidstva

Zpěvačka měla velmi kladný vztah k alkoholu, který se jí stal nakonec osudným, oblíbený koktejl nesl název Rickstasy. Jeho součástí jsou tři díly vodky a po jednom dílu Southern Comfort, banánového likéru a baileys.

S alkoholem je spojen i nepochybně největší hit Amy Winehouse s názvem Rehab, který stvořila s producentem Markem Ronsonem během šesti hodin. Jedná se o první singl druhého a zároveň posledního alba Back to Black z roku 2006. Skladba o tom, jak vydržela v protialkoholní léčebně pouhých 15 minut, ovládla 50. udílení hudebních cen Grammy 2008, když zvítězila v kategoriích Nahrávka roku, Písnička roku a Nejlepší ženský pěvecký popový výkon.

(Text o tom, jak Amy Winehouse dozpívala v morbidním klubu, čtěte v červnovém Playboyi)