Alfred Hitchcock: Strach, fantazie, břitký humor

Bez Oscara

Přestože režisér natočil takové skvosty jako Okno do dvora (1954), Vertigo (1958), Psycho (1960) či Ptáci (1963), nezískal ani jednou Oscara za nejlepší režii. Přitom hned šestnáct jeho režisérských počinů obdrželo oscarovou nominaci, ze sošky se však těšil pouze snímek Mrtvá a živá (1941), který získal cenu za nejlepší kameru a film.

Fobie z policie

V pěti letech poslal otec malého Alfreda na policejní stanici s neobyčejnou žádostí. Vzhledem k předchozímu nepatřičnému chování musel hoch požádat místního policejního důstojníka o krátkodobé uzamčení do jedné z cel. Neobvyklá terapie zabrala, až do konce života však trpěl režisér panickou hrůzou z policejních uniforem.

Žádná protekce

Hitchcockova dcera Patricie, jediný potomek, se narodila 7. července 1928. Přestože byl její otec prakticky neomezeným vládcem svých filmů, dočkala se pouze malých rolí ve snímcích Psycho a Cizinec ve vlaku.

Titul napodruhé

V roce 1962 měl režisér přijmout z rukou královny Alžběty II. Řád Britského impéria. Titulu komandéra Britského impéria se však napoprvé zřekl, čímž se zařadil například po bok spisovatele Roalda Dahla či malířů Francise Bacona a Luciana Freuda. Nakonec titul přijal v roce 1980, těsně před svou smrtí.

Sňatek jako doživotí

O vztahu slavného režiséra k životu a filmu vypovídá i několik citátů: „Představitelé milostných scén v Hollywoodu berou své role tak vážně, že v nich pokračují ještě po natáčení.“ „S herci by se mělo zacházet jako s dobytkem.“ „Sňatek je jediný trest na doživotí, při němž může být poskytnuta milost na základě špatného chování.“

Logika je hloupost

V jednom rozhovoru v roce 1963 Alfred Hitchcock prozradil, že se bojí vlastních filmů. Nikdy žádný neviděl a nechápe, jak se na ně lidé mohou dívat. Když novinář označil režisérův vztah k vlastním filmům za nelogický, dostalo se mu odpovědi, že neexistuje nic hloupějšího než logika. Jak později prozradila dcera, posledním filmem, který režisér zhlédl před svou smrtí, byl Polda a bandita v hlavní roli s Burtem Reynoldsem.

Nechutné Psycho

Podle listu The Guardian skoupil režisér za 9000 dolarů celý náklad románu Psycho, takže nikdo do uvedení filmu neznal konec. Z natáčení neunikla sebemenší zmínka, herci i technický štáb museli podepsat dohodu o mlčenlivosti. Zákaz platil i pro hlavní hrdiny Janet Leigh a Anthonyho Perkinse. Stejně tak neexistovaly žádné předběžné projekce. Walt Disney pak charakterizoval Psycho jako nechutný film, na začátku 60. let odmítl nechat natáčet Hitchcocka v Disneylandu.

Ve znamení holocaustu

Alfred Hitchcock režíroval šestidílný dokument, jehož základem jsou záběry spojeneckých a sovětských filmových štábů z osvobozování koncentračních táborů. Podle listu Independent otřásly záběry režisérem natolik, že se týden neukázal ve studiu. A příliš neprotestoval proti tomu, když jeho dílo skončilo ve sbírkách Imperiálního válečného muzea v Londýně. Spojenci se totiž obávali, že zveřejnění zvěrstev by rozhodně neprospělo snaze o poválečnou obdobu Německa. Nakonec se verze nevalné technické kvality promítala v roce 1984 na filmovém festivalu v Berlíně a v americké televizi BPS (1985). V roce 2014 začal být připravován na základě posledního dílu snímek Night Will Fall.

Odporný žloutek

Režisér filmů budících hrůzu se nikdy netajil svou totální averzí k vajíčkům. Podle něj se jednalo o „kulatou věc bez jakýchkoli děr“, ještě větší negativní emoce vzbuzoval žloutek. „Krev je veselá, červená, ale žloutek odporně žlutý. Nikdy jsem ho neochutnal,“ pravil.

Sám sobě bossem

Na začátku 60. let minulého století uzavřel filmař smlouvu se studiem Paramount Pictures, na jejímž základě získalo práva k snímkům Provaz (1948), Okno do dvora (1954), Potíže s Harrym (1955), Muž, který věděl příliš mnoho (1956) a Vertigo (1958). Smlouva silně omezovala distribuci a šíření mistrovských děl, studio Universal Pictures získalo veškerá práva k zmiňovaným snímkům v roce 1983.

Risk byl zisk

Společnosti Paramount Pictures se příliš nechtělo investovat do filmu Psycho, Hitchcock se tedy rozhodl financovat jeden ze svých nakonec nejslavnějších snímků sám, výměnou za vlastnictví 60 procent filmových práv. Mimo jiné se proto natáčelo na černobílý film. Risk se v případě režiséra rovnal zisku, původně nechtěné Psycho nakonec vydělalo šest milionů dolarů, což se rovná dnešním padesáti milionům.