6. listopadu 2020 23:34

Ace of Spades slaví čtyřicítku

Necelých pět let od svého vzniku měla za sebou kapela Motörhead, jejíž název byl odvozen ze slangového výrazu pro uživatele amfetaminu, tři studiová alba – Motörhead, (1977), Overkill a Bomber (1979). Přes svou nezaškatulkovatelnost (k odkazu bandu hrajícího zběsilý rokenrol se hrdě hlásí věrozvěstové trash metalu, Metallica a Megadeth) si Motörhead během krátké doby vybudoval milionovou základnu fanoušků. To nejlepší ale mělo teprve přijít.

A taky že přišlo. Dne 8. listopadu 1980 totiž kapela vydala v nejslavnější a bohužel už nežijící sestavě Lemmy Kilmister (baskytara, zpěv, 1945 –2015), Eddie „Fast“ Clarke (kytara, zpěv, 1950–2018) a Philthy „Animal“ Taylor (bicí, 1954–2015) jedno ze stěžejních alb rockové historie Ace of Spades. Komerčně nejúspěšnější počin za všech okolností nekompromisního bandu se vyšplhal na čtvrté místo UK Charts, podle magazínu Roling Stone se pak jedná o 408. nejlepší album všech dob. Ace of Spades si tak vedlo líp než například vysoce ceněná alba, jako Love nad Theft (Bob Dylan), Brothers in Arms (Dire Straits) či Sex Machine (James Brown).

Hrajeme rokenrol...

Album vyšlo v nejlepší čas, předchozí počiny Overkill a Bomber posunuly kapelu hrající cosi na pomezí punku – heavymetalu a trahsmetalu do rockové extraligy. Díky osobitému stylu se Motörhead sice nevešli například vedle Iron Maiden, Judas Priest nebo Def Leppard do nově vzniklé kategorie New Wawe of British Heavy Metal (NWOBHM), otce zakladatele Lemmyho Kilmistera tato skutečnost opravdu netrápila. „Mám rád Iron Maiden i Saxon. Nicméně na klasickou heavymetalovou kapelu jsme vznikli moc brzo. Nehodíme se do žádné škatulky, hrajeme prostě rokenrol,“ vysvětloval v knize Overkill: The Unfold Story of Motörhead z roku 2011.

Nikdo nás nezastaví…

„Ace of Spades patří k těm deskám, jejichž nahrávání nám zabralo víc času než obvykle, i když samotné skladby jsme složili poměrně rychle. Byli jsme rozjetí a nikdo by nás nedokázal zastavit – ne že by to někdo dokázal dnes. Naše popularita vzrostla hlavně v Británii. Album Bomber si vedlo líp než Overkil a Ace of Spades se zdálo být v tomto směru ještě slibnější. Směřovali jsme stále vzhůru a měli jsme tušení, že toto album bude hit. Naopak jsem netušil, že tím něco skončí. Ace of Spades bylo vrcholné album jedné sestavy Motörhead. Začalo mi to docházet, až když jsme nahrávali Iron First,“ pravil v knize Motörhead Lemmy, o kterém bulvární a dobře informovaný list The Sun napsal: „Není mnoho lidí, kterým by se dalo věřit, že zkonzumovali víc drog, vypili víc bourbonu a obšťastnili víc žen.“

Dobrá doba...

Album Ace of Spades se nahrávalo od začátku srpna do poloviny září 1980, role producenta se chopil Vic Maile, se kterým se Lemmy znal z dob svého působení v kapele Hawking. Podle Kilmistera se jednalo o skvělého člověka a vynikajícího producenta. „Měl cukrovku a později na ni i zemřel. Tak to chodívá, hodní lidé vždycky umírají brzy. Proto jsem já ještě pořád tady,“ pravil.

Podle Lemmyho si jeho band nahrávání opravdu užil. Byla to dobrá doba, úspěšná kapela, mladí muzikanti, kteří věřili tomu, co dělají. „Tohle se změní, když člověk začne stárnout. Dojde mu, že svět není jenom zábava a pivo, ale džungle. Když jsem byl mladý, tak mi to bylo jedno, hlady jsem neumíral, jenom jsem si užíval. Což je zajisté zábavnější než být třeba instalatérem, byť dobře placeným.“

Nejsme fosilie...

Text skladby Ace of Spades je z větší části o pokeru, přesněji o kartách, které držel 2. srpna 1876 jeden z hrdinů Divokého západu, Wild Bill Hickok v čase, kdy byl zezadu střelen. Jednalo se o čtyři esa a červenou osmu, kombinaci se od té doby říká Ruka mrtvého muže. Přes mimořádný úspěch Lemmy přiznal, že mu megahit, podle kterého pojmenoval nejúspěšnější album kapely, lezl po čase krkem. „Dvacet let si lidé při slově Motörhead vybavují jenom Ace of Spades. Po téhle desce se z nás ale nestaly fosilie, udělali jsme ještě další dobrá alba. Fanoušci ji chtějí ale stále slyšet, takže ji hrajeme na každém koncertě, i když jí mám už dost.“

Mimochodem, Lemmy dával přednost automatům před kartami, jak ovšem tradičně moudře konstatoval, „o blikajících bednách se píše dost blbě“.