16 nejslavnějších bubeníků světa

Buddy Rich (USA, 1917 – 1987) Všeobecně respektovaný a uznávaný génius hry na bicí. Průvodními znaky jeho hry jsou strhující náboj a nápaditost. Přitom hudbu nikdy nestudoval, neboť zastával názor, že škola by jen degradovala jeho talent. Práci ve studiu považoval za velmi nudnou záležitost stejně jako cvičení. Na dotaz, zdali má před vystoupením nějaké zaběhnuté rituály, odpověděl, že než jde hrát, obvykle vyndá ruce z kapes.
Ringo Starr (Anglie, 1940) Muzice se začal profesionálně věnovat v roce 1959, o tři roky později nahradil u Beatles Peta Besta. Starrova hra na bicí je popisována jako vrcholná škola jednoduché brilantnosti. Za svůj vzor uváděl Buddyho Riche. Jak kdysi řekl, to, co Rich zahraje jednou rukou, by nezvládl, ani kdyby měl devět horních končetin. Bubnování v Beatles přirovnal k malování s tím, že se stará o nanášení základních barev.
Charlie Watts (Anglie, 1941) Přes padesát let je syn řidiče náklaďáku a původním povoláním grafik bubeníkem Rolling Stones. Zároveň se netají tím, že ho muzika kapely až tak moc nebere, víc ho baví vlastní jazzový soubor. K přijetí angažmá v Rolling Stones se nechal přemlouvat víc než rok. Charlie Watts nemůže vystát operu a politiky. Narkomanem se nestal, neboť má fobii z jehel, zatímco s alkoholem skončil, když si v opilosti zlomil kotník.

Charlie Watts Zdroj: profimedia.cz
Zavřít
Charlie Watts Zdroj: profimedia.cz
Ian Paice (Anglie, 1948) V mládí pilně studoval Buddyho Riche. V roce 1968 spoluzaložil jednu z nejslavnějších kapel hardrockové historie Deep Purple, ve které působí jako jediný člen zakládající sestavy dodnes. V době pauzy „párplů“ vypomáhal bývalému kolegovi Davidu Coverdalovi ve Whitesnake. Jeden z mála bubeníků, který hraje s kompletní levorukou bicí soupravou.
Nick Mason (Anglie, 1944) Bubeník Pink Floyd je v kapele od jejího založení v roce 1964. Excelentní hráč na bicí a perkusionista plnil roli spojovacího článku mezi Davidem Gilmourem a Rogerem Watersem. Vydal dvě sólová alba, složil muziku k několika filmům. Autor úspěšné knihy Pink Floyd: Od založení do současnosti. Kromě muziky se Nick Mason věnuje své sbírce závodních aut. Dvakrát se zúčastnil nejslavnějšího automobilového vytrvaleckého závodu 24 hodin Le Mans.
Keith Moon (Anglie, 1946 – 1978) S muzikou začal Keith ve třinácti, o čtyři roky později zaujal post bubeníka v The Who. Proslul jako zběsilý ranař, s oblibou rozkopával ve chvílích tvůrčí euforie bicí. Před jedním z koncertů měl dokonce umístit do bubnů trhavinu, která explodovala. Příznačné je tvrzení, že hrál jako bůh, ale žil jako ďábel. Poslední den života se chystal na party Paula McCartneyho. Měl však obavy, že ve střízlivém stavu s ním nebude legrace, v rámci příprav se pak předávkoval léky na odvykání alkoholu.
Cozy Powell (Anglie, 1947 – 1998) Jediný bubeník, který dokázal vlastní instrumentální skladbou postavenou na bicích a baskytaře Suzi Quatro zaútočit na nejvyšší příčky hitparád. Stalo se tak v roce 1973, kdy jeho instrumentálka Dance With the Devil dosáhla na třetí příčku anglické hitparády. V roce 1974 získal titul nejrychlejšího bubeníka světa. Hrál v kapelách Jeff Beck Group, Rainbow, Whitesnake, Black Sabbath. Tragicky zahynul při autonehodě v Bristolu.
John Bonham (Anglie, 1948 – 1980) Další fanoušek Buddyho Riche dostal v pěti letech malý buben, v deseti pak bicí soupravu. Nikdy nechodil do žádné hudební školy, vycházel z rad zkušenějších kolegů. Po skončení střední školy střídal profesi tesaře a hráče na bicí v místních kapelách. V jedné z nich se potkal v polovině 60. let s Robertem Plantem. V roce 1968 se nechal přemluvit Jimmym Pagem a stal se bubeníkem Led Zeppelin. O jeho nezastupitelné roli v kapele vypovídá skutečnost, že po jeho předčasném úmrtí se rozhodli zbylí členové ukončit její činnost, neboť Bonhama považovali za nenahraditelného.
Bill Ward (Anglie, 1948) Ještě než spojil svou dráhu s Black Sabbath, působil Bill s Ozzym Osbournem a Tonym Iommim v kapelách Mythology a Rare Breed. Odborníci vyzdvihují jeho hru postavenou na swingových základech, díky které jeho styl přesně zapadl do jinak ponurého soundu Black Sabbath, založeného na specifických kytarových riffech a bublající baskytaře. Wardův jazzovější minimalističtější styl pak ještě zhutnil těžkotonážnost heavymetalových věrozvěstů. V letech 1969–1980 nahrál všechna stěžejní alba „sabatů“, po odchodu z kapely si s bývalými spoluhráči čas od času rád zahrál. Prací na posledním, mimořádně úspěšném albu „13“ se však Bill Ward nezúčastnil. Šéf Ozzy Osbourne totiž usoudil, že jeho fyzická konstituce je příliš hřmotná na to, aby utáhla nahrávání a případné turné.
Roger Taylor (Anglie, 1949) Po Collinsovi asi druhý nejlepší zpěvák mezi bubeníky. Složil hity jako Radio Ga Ga a A Kind of Magic. Nahrál pět sólových alb, působil na projektech muzikantů kalibru Erika Claptona, Rogera Waterse, Roberta Planta, Eltona Johna… V roce 2005 ho angličtí fanoušci zvolili osmým nejlepším bubeníkem rockového historie.
Phil Collins (Anglie, 1951) Bubeník a zpěvák Genesis v roce 2009 oznámil, že vzhledem k problémům s páteří si nemůže za bicí soupravu ani sednout a po padesáti letech proto ukončil dráhu bubeníka. Angažmá v Genesis získal v roce 1970, po pěti letech se stal po odchodu Petera Gabriela zpívajícím bubeníkem. Po vzoru dalších velikánů se nikdy nezatěžoval výukou not. Na svém kontě má přes 100 milionů prodaných alb. V roce 1996 ohlásil odchod z Genesis a rozhodl se věnovat vlastní kariéře. S kapelou si ještě zahrál v rámci turné v roce 2007.

Phil Collins Zdroj: profimedia.cz
Zavřít
Phil Collins Zdroj: profimedia.cz
Nicko McBrain (Anglie, 1952) K angažmá v Iron Maiden se Nicko dostal souhrou náhod. Kytaristovi kapely McKitty totiž „odešel“ v průběhu koncertu jeho nástroj. Bubeník Nicko bleskově zareagoval a spustil improvizované sólo. Mezi návštěvníky koncertu byl tehdy shodou okolností šéf Iron Maiden Steve Harris, který mu nabídl místo. Nicko McBrain debutoval na albu Piece of Mind (1983).

Nicko McBrain Zdroj: profimedia.cz
Zavřít
Nicko McBrain Zdroj: profimedia.cz
Stewart Copeland (USA, 1952) Všestranný bubeník, proslul především svým působením ve skupině Police, kterou založil se Stingem a Andym Summersem v roce 1977. Napsal první skladbu kapely Fall Out, jeho nejznámější věcí z éry Police je však hit Roxanne. Mimo jiné složil hudbu pro film South Park: Peklo na zemi. V dubnu 2014 odehrál ve spolupráci s Virginia Arts Festival Orchestra řízeným dirigentem Richardem Kaufmanem devadesátiminutovou instrumentální skladbu Ben Hur.
Chad Smith (USA, 1961) Ranař z Red Hot Chili Peppers je podle Guinnessovy knihy rekordů nejrychlejším bubeníkem planety. Stalo se tak poté, co dokázal zahrát během minuty na bicí soupravu sestavenou z 308 kusů 1071 úhozů. Jak přiznal, v životě nechtěl nic jiného než hrát na bicí. Jako své největší vzory uvádí Buddyho Riche, Johna Bonhama a Keitha Moona.
Lars Ulrich (Dánsko, 1963) Dánský muzikant se měl původně v USA věnovat tenisu, místo kurtu ale propadl rocku a založil zprvu trashmetalový band Metallica. Jak vzpomíná James Hetfield, jeho hráčské začátky byly šílené. Podle specializovaného serveru Drummeworld.com patří mezi 100 nejlepších bubeníků světa. Řada muzikantů ale označuje Larse za populárního, ale přece jen průměrného hráče.
Dave Grohl (USA, 1969) Začínal s kytarou, po objevení punku však nad strunami zvítězily paličky. V sedmnácti skončil se školou a začal hrát v místní bandu Scream. Jako bubeník zběsilé party Nirvana nahrál jedno ze stěžejních alb historie, Nevermind. Když se k smrti zfetovaný Cobain zastřelil, založil vlastní, nutno říci, že velmi úspěšnou kapelu Foo Fighters, ve které hraje na kytaru.

Dave Grohl Zdroj: profimedia.cz
Zavřít
Dave Grohl Zdroj: profimedia.cz