Veronika Marx vidí svět skrze objektiv s vášní, která mění obyčejné okamžiky v nezapomenutelné příběhy. S foťákem v ruce se cítí jako superhrdinka – ne proto, že by zachraňovala svět, ale protože dokáže lidem ukázat jejich vlastní krásu, kterou často sami nevidí.
V exkluzivním rozhovoru pro Playboy.cz slavná fotografka Veronika Marx, která dlouhé roky spolupracuje také s magazínem Playboy, prozradila, proč je pro ni focení jako magie, zda se brunety opravdu víc odvazují než blondýnky, jak pozná, když modelka „hraje“, a proč jsou Češky před objektivem jedinečné. A její profesní sen? Vytvořit ikonickou kolekci fotek, kterou budou lidé obdivovat ještě roky – a být pro své syny inspirací, že krása se skrývá v jedinečnosti.
Proč vlastně fotíte? Co to dává vaší duši?
Fotím, protože je to jako mít super moc zastavit čas – a kdo by to nechtěl? Fotografie mi dává možnost ukázat lidem jejich krásu, kterou často sami nevidí. Nejvíc mě těší, když ke mně přijde žena, která si nevěří, a já jí ukážu, že to, co považuje za nedostatek, může být její největší přednost. A když vidím ten úsměv, mám pocit, že jsem aspoň na chvíli superhrdinka s foťákem místo pláště.
Jaká je vaše nejoblíbenější fotka, kterou jste kdy pořídila?
To je jako ptát se rodiče, které dítě má nejradši! Každá fotka má svůj příběh. Vždycky si myslím, že „tahle je ta top,“ a pak druhý den fotím něco nového a mám nového favorita. Je to nekonečný souboj mých fotek o první místo.
Před objektivem jste měla velké množství lidí. Fotí se třeba ženy jinak než muži? Odváže se více bruneta než blondýna? Fotí se třeba lidé z měst lépe než lidé z vesnice?
Fotit ženy a muže je jako rozdíl mezi jazzem a rockem – obojí má svoje kouzlo. Ženy přinášejí eleganci, emoce a drama, zatímco muži často jdou na věc přímo. A co brunety a blondýnky? To není o barvě vlasů, ale o tom, jak se cítí. Blondýnky umí překvapit a brunety občas předvedou úplnou divočinu! Co se týče město vs. vesnice – lidé z vesnic mají často takový přirozený šarm, zatímco měšťáci mají styl a uhlazenost. Každý má něco, a mě baví objevovat ty rozdíly.
Máte návod, jak modelku před fotoaparátem uvolnit?
Říkám: „Představ si, že foťák je tvůj nejlepší kámoš, co ti nekritizuje účes!“ Pouštím hudbu, dělám vtipy a někdy se chovám jako malý klaun za objektivem. Nejlepší je, když modelka zapomene, že je focená, a začne se hýbat přirozeně. Taky se nestydím říct, jak skvěle vypadá – pochvala ještě nikoho nezabila, že jo?
Poznáte, že modelka před objektivem přehrává? Jak to odbourat?
Jo, poznám – vypadá to jako scénka z nepovedeného romantického filmu. Když se to stane, řeknu něco jako: „OK, teď si představ, že jsi hvězda úplně sama o sobě, bez toho přehnaného drama.“ A pak většinou vtipkuju, aby se uvolnila, třeba něco jako: „Jen buď sama sebou, svět to přežije, slibuju!“ Funguje to líp než snaha hrát si na perfektní modelku.
Jsou Češky před objektivem nějakým způsobem specifické?
Jednoznačně! Češky mají přirozenost, eleganci a taky takovou rebelskou jiskru. A co na nich obdivuju nejvíc? Jsou ochotné pro perfektní fotku mrznout, lézt po skalách nebo se válet v trávě – prostě pravé profesionálky i s úsměvem na rtech.
Máte nějaký nesplněný profesionální sen či cíl?
Focení burlesque a boudoir je moje vášeň, takže sním o tom, že vytvořím kolekci fotek, která bude tak ikonická, že ji lidé budou obdivovat ještě roky. Ale můj největší cíl? Aby moji synové byli jednou hrdí na to, že jejich mummy je fotografka, která ukazuje lidem, jak krásní a jedineční jsou.
Na titulní straně lednového čísla je okouzlující Denisa Gudelj: