Psychická šikana na pracovišti je nenápadná, o to však záludnější. Nenadává, nekřičí, ale sráží sebedůvěru po kapkách, den za dnem. Říká se jí mobbing a oběti často nevěří vlastním pocitům. Vždyť přece nikdo neudělal nic zlého… nebo ano?

Psychická šikana na pracovišti je nenápadná, o to však záludnější. Nenadává, nekřičí, ale sráží sebedůvěru po kapkách, den za dnem. Říká se jí mobbing a oběti často nevěří vlastním pocitům. Vždyť přece nikdo neudělal nic zlého… nebo ano?
Tváří se, že se nic neděje. Žádné otevřené útoky, žádné výbuchy hněvu. A přesto člověk odchází z práce s pocitem selhání, napětí v hrudi a obavou z dalšího dne. Mobbing je forma šikany mezi kolegy, která se odehrává v tichosti – za zády, mezi řádky a v chladných pohledech.
Psychická šikana na pracovišti může přicházet plíživě, v podobě ignorace, pasivní agrese nebo neustálého zpochybňování. Často si ji oběť uvědomí až ve chvíli, když už má narušené psychické zdraví.
Na rozdíl od běžného konfliktu mezi kolegy se mobbing vyznačuje tím, že trvá delší dobu a opakuje se. Nejde o jednu nepříjemnou poznámku od kolegy, ale o řetězec drobných, vyčerpávajících útoků.
Kolegové přestanou zdravit, zapomenou vás pozvat na poradu, někdo začne šířit pomluvy o vaší pracovní neschopnosti nebo se vám kolektiv vyhýbá tak, že i cesta do kuchyňky je náhle nepříjemná. Z malých situací se stává velká úzkost. Sebedůvěra slábne, práce přestává dávat smysl a do mysli se vplíží otázka: „Možná si to jen namlouvám?“
Záludnost mobbingu spočívá právě v jeho neuchopitelnosti. Útočníci často dávají pozor, aby jejich chování vypadalo nenápadně. Všechno se dá vysvětlit – „nebyl čas“, „zapomněli jsme ti to říct“, „není to nic osobního“. A přesto ve vzduchu visí napětí, které je cítit při každém příchodu do kanceláře.
Oběti tohoto typu šikany čelí nejen profesnímu, ale i osobnímu zhroucení. Často trpí nespavostí, nechutenstvím, ztrátou motivace i depresivními stavy. Mnozí raději sami odejdou, než aby riskovali další psychické poškození. Smutné je, že se mobbing často neřeší. Vedení může být slepé, nebo jednoduše nechce řešit vztahy v kolektivu.
O to důležitější je o tématu mluvit a otevřeně jej pojmenovat. Pokud někdo cítí, že se k němu kolegové chovají nepřátelsky, že je cíleně přehlížen, obcházena jeho autorita či zpochybňována jeho práce, nejde o přecitlivělost. Jde o varovný signál. A každý, kdo takové chování zažívá, má právo hledat pomoc, a hlavně vědět, že to není v pořádku.
Pokud máte pocit, že se vás mobbing týká, není ostuda říct si o pomoc. Zapisujte si konkrétní situace, kdy k nevhodnému chování dochází – čas, místo, přítomné osoby. Pomůže mít v ruce jasná fakta. Zkuste se obrátit na HR oddělení nebo důvěryhodného nadřízeného, pokud cítíte, že vám může být nápomocen.
Pamatujte, že vina není na vaší straně, nikdo si nezaslouží být šikanován. Krátkodobá psychická podpora vám může dodat sílu i směr, jak situaci zvládnout. A pokud ani to nepomáhá, nikdy není pozdě na změnu zaměstnání. Někdy je klidnější pracovní prostředí ten největší dar, jaký si můžete dopřát.
Ozdobou dubnového čísla magazínu Playboy jsou finalistky castingu Hledáme Playmate: