Playmate a pictorialy červnového vydání

Dívka z klece...

Dalším z mnoha důkazů toho, že Brazílie není jen fotbal, káva a mistři světa formule 1, je modelka ARYANE de LAZARI STEINKOPF. Jedna z mnoha následovnic Gisele Bündchen nejdřív spojila kariéru modelky a držitelky vysokoškolského diplomu v oboru výživové poradkyně, pak zabodovala v televizní show Pánico. Systematické budování kariéry se vyplatilo, po zisku titulu Dívka roku v kleci MMA přišla toužebně očekávaná nabídka Playboye. Zdaleka přitom nelze vyloučit, že brazilští kolegové zareagovali na výsledky hlasování jistého internetového portálu, podle kterého se můžou její sedací partie pyšnit titulem nejhezčí zadeček. Aryane se pak provdala za brazilského modela Beta Malfaciniho, od roku 2016 spolu vychovávají syna.

Třešnička na dortu...

Historicky první vítězka castingu Hledáme Playmate DENISA GUDELJ se právem pyšní diplomem inženýrky ekonomie, kromě toho pracuje jako modelka, moderuje soutěž v televizním K. O. Magazínu a zpovídá české bojovníky na svém YouTube kanálu. Na její fyzické i psychické kondici se navýsost kladně podepisují pravidelné boxerské tréninky, nejen díky nim je považována za jednu z nejpopulárnějších domácích ring girl.

S triumfem na castingu moc nepočítala, o to víc byla potěšena, neboť focení pro Playboy pro ni představuje pomyslnou třešničku na dortu. Realizace pictorialu se chopila fotografka Alžběta Jungrová. „Focení na luxusní jachtě President pro mě bylo obrovským zážitkem. Pózovala jsem nahá v samém centru Prahy v blízkosti Karlova mostu, nejdříve jsem se styděla, pak ale přišlo uvolnění, takže jsem si focení s Alžbětou užila,“ komentovala Denisa svou premiéru na stránkách Playboye.

Divadlem dohnaná...

Slavná herecká dynastie Hrušínských byla v minulosti prezentována výhradně silnější částí lidstva, nakonec ovšem prknům znamenajícím svět neutekla ani půvabná KRISTÝNA HRUŠÍNSKÁ. Ba co víc, v červnu jde do kin film Pánský klub, ve kterém si zahraje terapeutku pro sexuálně závislé. Svou profesní dráhu začala v cestovním ruchu, přičemž mezi prací průvodkyně a herečky nalézá průsečíky. „Člověk se musí naučit informace o nějaké pamětihodnosti čili text. Nesmí se bát nebo stydět povídat před lidmi. Pro mě to byla dobrá škola. Rok jsem prováděla zahraničí turisty po Praze, a když jsem něco nevěděla, musela jsem improvizovat. Když to člověk řekne suverénně, všichni jsou spokojeni. Pokud jsem třeba nevěděla, kdo co postavil nebo jaká je to socha, říkala jsem, že to udělal Cimrman. A bylo to. Rok nato jsem se dostala na DAMU, takže to možná k něčemu bylo,“ vzpomíná.