24. prosince 2020 02:28

Gabriela Koukalová: „Umím poctivě snít a pracovat“

Je málo českých žen, které vzbudily v posledních několika letech tolik protichůdných emocí jako Gabriela Koukalová. A je tomu tak i na sklonku dosud nevídaného roku, kdy se hvězdná exsportovkyně a současně moderátorka pořadu Showtime na TV Prima představila prostřednictvím hodně odvážných fotografií na obálce i na stránkách Playboye.

Playboy: V jednom textu říkáte, že výzvy přijímáte tak, jak přicházejí. Jste spíš jejich aktivním vyhledavatelem, nebo pasivním čekatelem toho, co přijde?Gabriela: Jak se to vezme. Nejsem určitě pasivní člověk, ale zároveň si umím počkat. A jdu do věcí, o kterých vím, že jsem schopná je dělat na sto procent. Jinak to nemá cenu. Tím ale nechci říct, že bych nikdy nešlápla vedle. Vidím to tak, že výzvy přicházejí do mého života nějak samy, protože jsem jim otevřená a snažím se jim jít naproti i tím, že každý úkol dělám nejlépe, jak v danou chvíli dokážu. Kromě toho sním o své budoucnosti, protože věřím, že naše myšlenky nám určují naši budoucnost.

Playboy: Takže kdo si počká, ten se dočká?Gabriela: Spíš se držím toho, že když člověk dělá věci tak, jak se dělat mají, poctivě a svědomitě, dřív či později výzva přijde. Myslím, že i štěstí si člověk musí do jisté míry zasloužit a jít mu naproti.

Playboy: Dělíte výzvy na malé, velké, přijatelné, nepřijatelné?Gabriela: Každá výzva je svým způsobem osobitá. Každopádně je přede mnou jedna velká životní výzva, kterou bych chtěla zvládnout, i když je to zatím výzva z mnoha důvodů vzdálená. Chtěla bych dojít pěšky Pacifickou stezkou z Kanady do Mexika, cesta trvá asi půl roku.

Playboy: Nejen ve sportu platí, že když člověk zdolá nějakou životní metu, přichází ztráta motivace...Gabriela: Myslím, že jak u koho. V mém případě se ve sportu dostavila absence motivace po splnění prakticky všech cílů, které jsem si stanovila. Víceméně souhlasím s názory, že jsem toho mohla dokázat ještě docela dost, ale nějak jsem nebyla schopná se po dlouhém zdravotním výpadku dál koncentrovat na výkony ve sportu. Mnohem větší výzvu než medaile a křišťálové glóby pro mě znamenal přechod do normálního života. Myslím, že jsem to zvládla, ale uvědomuji si, že jsem pořád prakticky na začátku.

Playboy: Když Reinhold Messner vylezl bez kyslíku na všechny osmitisícovky, hledal výzvu v přechodu z Aljašky na severní pól. Málem ho přitom sežral lední medvěd…Gabriela: Na Pacifické stezce sice nejsou lední medvědi, ale jinak se jedná o úplnou divočinu. Jisté nebezpečí na mě bude určitě číhat.

Playboy: Nečekáte ve skrytu duše na někoho, kdo vám to rozmluví?Gabriela: Lidi, kteří se pohybují v mé blízkosti, vědí, že umím být tvrdohlavá, a když už se pro něco rozhodnu, jdu za tím.

Playboy: Jak se vyrovnáváte se stavem, kdy výzva nepřichází. Sedíte doma, zíráte do zdi?Gabriela: Nejsem typ člověka, který by dokázal někde delší dobu sedět, když to z nějakého důvodu není nutné. Jsem vděčná, že jsem naštěstí takový stav ve svém životě moc často nezažila a pokud ano, netrvalo to moc dlouho. Podle mě je zásadní chtít se rozvíjet a být otevřený tomu, co nám život přináší, nebát se učit nové věci. U mě takový přístup zabral a výzvy začaly přicházet.

Playboy: Znamená ve vašem případě nová výzva opatrné počáteční našlapování a postupné získávání půdy pod nohama, nebo do toho rovnou vlítnete?Gabriela: Po konci biatlonové kariéry jsem si uvědomovala, jak málo toho kromě sportu umím, myslím, že je to asi případ většiny vrcholových sportovců. První rok po konci kariéry jsem zjišťovala, jak žije „běžný“ člověk, a tak jsem jen tak našlapovala a spíš byla v roli pozorovatelky, než jsem si uvědomila, co je vlastně má nová životní cesta. Všechno, co mě potom potkalo, jsem už dělala na maximum. Jsem vděčná sportu, že mě naučil spoustu skvělých věcí do života. Dnes je to ve fázi, kdy mi lidi, kteří se mnou pracují, občas říkají, že to s tou pečlivostí přeháním v mnoha činnostech, které dělám.

Playboy: Ve sportu to ale můžete urvat silou, jít přes bolest, což v běžném životě moc nejde.Gabriela: Sport ale dává člověku vytrvalost, trpělivost, cílevědomost, disciplínu, umění prohrávat a zase se zvednout a jít dál. To všechno se pak hodí. V životě taky musíte spoustu věcí urvat silou vůle a jít taky přes bolest, jenom trochu jinou a mnohem horší.

Playboy: Když uprostřed výzvy zjistíte, že to není ono, tak to setrvačností dojedete, nebo si řeknete, že nemá cenu se trápit?Gabriela: Pokud se pro něco rozhodnu, nejsem zvyklá couvat ani v nekomfortní situaci. Jakékoli vzdání se považuji za prohru.

Playboy: Jak jste se dostala na obálku a stránky Playboye?Gabriela: Dostala jsem nabídku, tak jsem o ní nějakou dobu přemýšlela a řekla jsem, že pokud by celé focení mělo dobročinný přesah, jdu do toho. Velkou roli sehrála skutečnost, že kalendář pořízený z fotografií půjde na konto mého nadačního projektu Gabi pro lidi s poruchou příjmu potravy, která je spojená s následnými psychickými problémy.

Playboy: Jednalo se o vaše první setkání s Playboyem, nebo jste si v minulosti prohlížela fotky například Kate Moss, Evy Herzigové, Pamely Anderson a ptala se sama sebe, čím to, že vás redakce ještě neoslovila?Gabriela: Nikdy mě nenapadlo, že bych tam měla být. Jednou jsem dostala nabídku z ruské edice Playboye, bylo to po jednom závodě na olympiádě v Soči. V té chvíli se mi do toho nechtělo. Ale v době, kdy jsem trénovala s mužským týmem, jsem se s Playboyem samozřejmě občas potkala.

Playboy: Žijeme v době genderové rovnosti, playboy je takřka druh na vymření... Kdybych vám shodil z vrtulníku na trávník vašeho domu sto růží jako Gunter Sachs v Saint-Tropez nad nemovitostí Brigitte Bardot, mohla byste mě žalovat...Gabriela: Mně by to přitom vůbec nevadilo. Mám ráda muže, kteří jsou galantní. Je krásné být ženou, která si zaslouží být obletovaná.

Playboy: Natahovala jste redakci Playboye na skřipec, nebo jste hned kývla?Gabriela: Bavila jsem se o tom se Zuzanou Brzákovou, mojí nadřízenou z pořadu Showtime, který moderuji na TV Prima. Chvíli jsem o tom vzhledem k zaměření Playboye přemýšlela a došla k přesvědčení, že pokud se jedná o charitativní projekt, který koresponduje s mojí nadací, a je ještě pořád na co koukat, tak do toho půjdu. Díky focení pro Playboy se spojilo víc dobrých věcí dohromady.

Playboy: Viděla jste film Showtime?Gabriela: Zbožňuji Roberta De Nira, je to můj nejoblíbenější herec. Zamilovala jsem se do něj ve filmu Casino.

Playboy: Fotografka Lenka Hatašová u mě kdysi pracovala a vždycky věděla, co chce. Vy jste taky tvrdohlavá. Jak často to při focení jiskřilo?Gabriela: A víte, že vůbec ne. S Lenkou se známe z dřívějška. Je to přesně, jak říkáte, profesionálka a velká osobnost. Mám ráda lidi, kteří vědí, co chtějí. Všechno fungovalo z mého pohledu skvěle. Snad se stejně dobře pracovalo i Lence se mnou. Všechny modely byly vkusné, velmi decentní, ale i vyzývavé. Použila bych termín slušná nahota.

Playboy: Kdybyste měla porovnat focení se sportovním výkonem. Cítila jste se po práci s Lenkou, jako kdybyste nadělila dvojnásobné olympijské vítězce ve sprintu Anastasii Kuzminové pět minut?Gabriela: Já bych to nesrovnávala, protože se mi to zdá relativní. Co se jednomu líbí, druhému se líbit nemusí. Ve sportu nejde o vkus, náhlou inspiraci, ale o výsledek. Krása má mnohem víc podob, pohled na jednu fotku nabízí bezpočet zdrojů inspirace. Ve finále jsem se cítila hezky a s výsledkem jsem spokojená.

Playboy: Co když vám zavolá vaše bývalá velká rivalka Dorothea Wierer, která zatím odmítá italský Playboy? Řeknete jí něco ve smyslu: Jdi do toho, ale pokud chceš, aby to dopadlo dobře, přijeď do Prahy, já ti to dohodnu s Lenkou?Gabriela: Nejsem zrovna ideální typ na přemlouvání. Ale řekla bych jí, že pokud může focení spojit s nějakou charitou a někomu pomoct decentními snímky, jako jsou ty moje, tak na tom nevidím nic špatného.