Adéla Elbel: „Stud je mou součástí...“

Playboy: Rockeři tvrdí, že sebelepší cover nerovná se originálu. Proč tedy prosecco a nikoli champagne?
Adéla: Odpověď je prozaická: champagne mi nechutná. Tedy minimálně ty značky, které jsem měla možnost ochutnat. Kdežto kvalitní dobré prosecco je u nás snadno dostupné. Takže se s ním málokdy spletu.

Playboy: K champagne je prý potřeba se propít. Říkáte si, že to jednou přijde?
Adéla: Já tohle vůbec neřeším. Jako že bych od života čekala, že mi začne chutnat nějaký druh alkoholu? Já mám trochu jiné cíle. Doufám, že jednou přijde nějaký dobrý nápad, zajímavá myšlenka, kterou se budu zabývat, pojedu na nějakou pěknou cestu… ale jestli mi u toho bude chutnat champagne nebo čaj, je mi docela fuk.

Playboy: Jak pravil klasik: Nic nemůže zastavit myšlenku, pro niž nastal čas. Vy v příchod dobrého nápadu doufáte. Já myslel, že vás nápady, pro které nastal čas, živí...
Adéla: Jasně že živí, ale nikdy nevíte, jestli vám nápady nedojdou. Vždy je tam určitá nejistota, že jste se vyčerpal. Ta je ale také potřeba, žene člověka dál.

Playboy: Na svých stránkách píšete, že jste nesmlouvavě kritická. Hledáte někdy v lidech něco dobrého?
Adéla: Ano, vždy. Dřív jsem bývala kritická hlavně sama k sobě a v ostatních jsem hledala právě to dobré. U některých to byla doslova mravenčí archeologická práce, ale vždy jsem našla. Kritická jsem spíš k obecným společenským problémům a chování.

Playboy: Máte nějakou prosecco stupnici, s jejíž pomocí se postupně propracováváte k shovívavosti vůči společenským problémům, ke kterým jste jinak nesmířlivá?
Adéla: Já teď měla dost transformační období, ve kterém jsem nepila, protože mi to nedělalo dobře. Teď už je mi líp, tak se občas z radosti napiju, ale nepoužívám alkohol jako pomůcku k zvládání jiných.

Playboy: Oscara pro nejlepší cizojazyčný film si letos odnesl snímek Chlast, ve kterém exceluje Mads Mikkelsen zkoumající na vlastní játra teorii, podle které by se měl člověk narodit s určitou dávkou alkoholu v krvi, neboť alkohol ovlivňuje naši kreativitu. Co vy na to?
Adéla: Ten film miluju, ale spíš pro jeho genialitu než pro message. Já alkohol vnímám spíš jako slabost než jako něco blahodárného. Navíc v Čechách je šíleně společensky zakotvený, takže vás všichni nutí, abyste ho pili. Jakmile odmítnete skleničku, hned vás mají za těhotnou nebo nemocnou.

Playboy: Podle Goetha je nejostřejším kritikem neúspěšný diletant.
Adéla: Ten je spíš vulgárním „hejtrem“, já si pro svou kritiku hledám a formuluji argumenty.

Playboy: Jak se vyrovnáváte s kritikou vlastní osoby?
Adéla: Dobře, kritika mě posouvá. Samozřejmě pokud je konstruktivní. Nepodloženým blábolům a výpadům se spíš směju.

Playboy: Máte vlastní definici konstruktivní kritiky?
Adéla: Konstruktivní kritika není hejt, ale přináší nějakou hodnotu a pomáhá člověku se zlepšit. Je to tedy pozitivní upozornění na možný progres, který může člověku jen prospět.

Playboy: Původně jsme se měli bavit o focení pro Playboy, ale nejspíš všechno proběhlo tradičně v absolutním pořádku a jste spokojená.
Adéla: Jsem strašně ráda, že se mi podařilo spolupracovat s mou kamarádkou, fotografkou Alžbětou Jungrovou. Jsem dost stydlivá a nejsem zvyklá se odhalovat, proto mi jistě pomohl fakt, že je Alžběta žena a že jsme na stejné vlně. Takže jsme si focení dost užily, i když já musela překonat spoustu vlastních bariér.

Playboy: Lze tedy po focení pro Playboy hovořit o tom, že bariéra studu byla definitivně překonaná?
Adéla: Ahahah, to vůbec ne. Stud je mou součástí, jenže už vím, že dokážu svou hranici za příznivých okolností dost posunout.