130% Barbora Mottlová: „Když to tam je, proč to neukázat...“

Playboy: Pictorial jste fotila s vysoce respektovanou fotografkou Alžbětou Jungrovou. Jednalo se o názorovou konfrontaci dvou silných žen, nebo o pohodičku?
Barbora: Můžu všechny ubezpečit, že o naprosté souznění duší. Alžběta je totiž skvělá osobnost, absolutní profesionálka. Kromě toho, že dělá naprosto úžasné fotky, dokázala během focení vytvořit, troufám si říct, neopakovatelnou atmosféru. Hrozně jsme si to užily, byla to velká sranda.

Playboy: Představa, že se sejdou dvě respektované, ambiciózní dámy a hned se na všem shodnou, je takřka ze sféry sci-fi.
Barbora: Asi jsme stejná krevní skupina, hned jsme si sedly, důkazem čehož je konečný výsledek.

Playboy: Četl jsem nějaký text, ve kterém se psalo, že nejstrašnější věc, která se může při spolutvorbě uměleckého díla stát, je kompromis, kdy obě strany ustupují ze svých původních představ, až je z toho paskvil...
Barbora: Nemám takovou zkušenost, protože se mi celý koncept od začátku líbil. Mám ráda antiku, vůbec mi nevadí být bohyně. A jak jsem řekla, Alžběta fotí krásné fotky. Takže nebyl sebemenší důvod snažit se hledat kompromis představující nějakou zlatou střední cestu, která má k ideálu daleko.

Playboy: V případě hereček se hovoří o tvárném materiálu. Jste totiž zvyklé poslouchat režiséry...
Barbora: To je sice pravda, ale režiséři, nebo alespoň ti, se kterými jsem dělala a dělám, vědí, že pokud do toho herec nedá něco svého, co nelze dost dobře zanést do scénáře, je konečný výsledek v lepším případě průměrný. Na druhou stranu herečka musí být tvárná, nesmí „ležet“ v jednom šuplíku. Kromě toho je naše profese založená na schopnosti naladit se na kolegy, se kterými pracujeme.

Playboy: Dá se před kamerou či objektivem zahrát něco, s čím se vnitřně neztotožňujete?
Barbora: Jsem schopná zahrát dobře jenom to, v co sama věřím. Moje práce na roli spočívá mimo jiné ve schopnosti najít správnou motivaci a recept na to, jak dojít k víře. Pokud se to nepovede, je konečný výsledek strašně povrchní, což divák pozná.

Playboy: Stalo se vám někdy, že se vaše představy s představami režiséra rozcházely natolik, že jste do toho nakonec nešla?
Barbora: Zatím ne, přičítám to tomu, že jsem hodně tvárná. A taky docela čitelná, takže moje profesní okolí ví, kde mám mantinely, a tomu odpovídají i nabídky. Vůbec mi nevadí nové, pro někoho až převratné či šílené věci, které mě někam posunou. Mám sice svůj styl, vizi, ale jsem strašně ráda, když někdo přijde s něčím, co mě v nejlepším slova smyslu až vykolejí. Vždycky se snažím hledat jak ano, nikoli proč ne.

Playboy: Jste vyznavačem postupu, kdy se všechno doladí do posledního detailu a pak už se jede bod po bodu? Nebo preferujete jasnou základní linii skýtající patřičný prostor pro improvizaci.
Barbora: Bez jasné představy to nejde, když to má ale v mém případě nějak dopadnout, nikdo se nesmí snažit udělat ze mě robota. Nadstavbu, to, co nakonec dělá věci nadstandardní, nelze naplánovat, buď to přijde, nebo ne.

Playboy: Byla původní představa pictorialu naplněna ze sta procent? Nebo ze sedmdesáti procent a zbylých třicet z nenadále objevené spontánnosti?
Barbora: Alžběta to měla skvěle připravené, její dokonalá vize byla naplněná na sto procent. Já to k tomu přidala 30 procent improvizace, spontánnosti. Nebudu přehánět, když řeknu, že jsme úkol splnily na 130 procent.

Playboy: Jak byla komplikovaná selekce fotografií?
Barbora: Nebyla vůbec komplikovaná, protože Alžběta přesně věděla, co chce. První víceméně 99,9% selekce byla na ní. Dostalo se mi sice patřičného prostoru k vyjádření, ale neměla jsem s jejím výběrem žádný problém.

Playboy: První dojem poté, co jste nalistovala patřičné stránky červencového Playboye a viděla výsledek?
Barbora: Dokonalost sama. Fotky jsou možná odhalenější, než bývá u českých hereček zvykem, ale říkám si, že když už to tam je, proč to neukázat. Z celého projektu jsem proto nadšená.

Playboy: Fotila jste pro Playboy po šestnácti letech, jak dlouho budou muset čtenáři čekat na další pictorial?
Barbora: To se ještě uvidí, je otázkou, jak dlouho bude co ukazovat. Ale rozhodně bych se tomu nebránila. Vzhledem k nejlepším možným zkušenostem říkám, proč ne!