Eric Lindros byl tvůrcem revoluce v NHL. Jak změnil hokejový génius vybírání mladých talentů?

Odborníci mají jasno, jedničkou draftu bude vzrůstem nikterak oslňující, ale mimořádným potenciálem disponující Connor Bedard (1,78 m, 84 kg), který vystřídá na pomyslném trůnu Slováka Juraje Slafkovského (Montreal). Velkou šanci na volbu v prvním kole má i náš mladík Eduard Šalé, který dosud působil v HC Kometa Brno. Právo první volby letos patří třetímu nejhoršímu týmu poslední sezony Chicago Black Hawks. A přestože se může stát všechno, bezpochyby nehrozí opakování situace ze vstupního draftu 1991, kdy tým Quebec Nordiques vybral jako jedničku Erika Lindrose.

Stávkující jednička

Záhy se totiž událo do té doby a od té doby nepoznané. Jednička draftu sice došla na pódium, odmítla si ovšem obléci dres nového zaměstnavatele a nedošlo ani na společné foto. Vzápětí po volbě Eric Lindros prohlásil, že do Quebeku za žádnou cenu nepůjde a raději bude následující sezonu mimo NHL. „To už se dnes nestane, ale tehdy to byl velký šok. Do značné míry to bylo dáno tím, že Erika zastupoval jako agent jeden z rodičů,“ vzpomíná mistr světa a trojnásobný vítěz Stanley Cupu Jiří Hrdina, po víc než dvacet let skaut Dallas Stars.

Olympijský vítěz z Nagana Josef Beránek, který odehrál po boku Erika Lindrose čtyři sezony v týmu Philadelphia Flyers, jeho tehdejší rozhodnutí chápe. „Věděl, v jakém klubu chce hrát, a ve kterém ne, a oznámil to ještě před draftem. Asi existovali lidé, kteří si mysleli, že změní jeho rozhodnutí, ale nestalo se tak. Podle mého názoru má hráč právo vyslovit názor a k čemu je klubu hokejista, jenž nechce hrát.“

Management frankofonního celku však odmítal ustoupit, rebel tak nastupoval za kanadskou juniorku a reprezentoval na olympiádě v Albertvillu 1992, na které Kanada, za niž hrál také Petr Nedvěd, postoupila do finále. V něm podlehla na nájezdy Švédsku, ten rozhodující proměnil nezapomenutelným způsobem Peter Forsberg, jenž se stal pak účastníkem dalšího pokračování kauzy stávkující jedničky.

Brutálně silný a šikovný

Vedení NHL se totiž vývoj kauzy pochopitelně nezamlouval a začalo proto tlačit na Quebec, aby Lindrose vyměnil do jiného klubu. Z boje mezi New York Rangers a Philadelphia Flyers nakonec vyšli vítězně letci z Pensylvánie. Kromě peněz a možnosti vybírat na dalším draftu jedničku, odešlo do Quebeku dalších pět hráčů, včetně právě Petera Forsberga. Tento švédský centr se stal po přestěhování klubu do Colorada superhvězdou, když v 708 zápasech získal 858 bodů. Kromě toho byl Forsberg oceněn Hartovou trofejí pro nejužitečnějšího hráče (2003) a hlavně dovedl Colorado Avalanche k dvěma vítězstvím ve Stanley Cupu (1996, 2001).

Kolem devatenáctiletého Lindrose začal budovat generální manažer Bobby Clarke tým s nejvyššími ambicemi, který posílil v roce 1993 Josef Beránek. „Bylo jasné, že Eric bude mít ve Filadelfii vůdčí roli, je to podobné jako například dnes Connor McDavid v Edmonton Oilers. Zdaleka ne každý draft nabídne takové hráče, jako byl Eric, který byl v osmnácti letech hotový přebrat roli lídra. Nikdo není bez slabin, ale já o žádné jeho nevím. Měl brutální sílu, ale vedle toho byl strašně šikovný. Na svou dobu se jednalo o nesmírně komplexního hokejistu.“

V roce 1995 získal Eric Lindros ve dvaadvaceti letech Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče sezony, ke které přidal Lester B. Pearson Award, o jejímž držiteli rozhodují samotní hráči. NHL začala postupně dobývat Legie zkázy ve složení LeClair–Lindros–Barber, která v sezoně 1996/1997 dovedla Filadelfii až do finále Stanley Cupu, ve kterém kralovat Detroit. „Z klubu jsem pak odešel, s Erikem jsme se potkali v Naganu a prohodili pár slov. Byl to super kluk, v zápase proti nám nahrál minutu před koncem na vyrovnávací branku, v nájezdech pak trefil tyč. Nikdy jsme se o tom nebavili, ale vím, že to bylo pro něj velké zklamání,“ říká Josef Beránek. „Byl kapitánem Kanady, ve které hráli další kapitáni, starší a úspěšnější hráči, jako Gretzky, Bourque, Yzerman, Sakic… Asi to o něčem vypovídá.“

New York, Toronto, Dallas a konec

Ve Filadelfii vydržel hráč s číslem 88 do roku 2001, kdy byl vyměněn do New York Rangers. V klubu strávil tři sezony, podával nadstandardní výkony, v rozletu ho však brzdila především zranění hlavy. O rok později byl součástí týmu, který na olympiádě v Salt Lake City vybojoval zlaté medaile. V lednu 2004 utrpěl osmý otřes mozku a lékaři mu doporučili konec kariéry. Mimochodem, se stejným sledem událostí se dnes musí vyrovnat další bývalá česká hvězda Filadelfie, Jakub Voráček. Eric Lindros ovšem výzvu zprvu ignoroval, po roční pauze se objevil v klubu svého srdce Toronto Maple Leafs. Kariéru pak ukončil hokejista, který letos v únoru oslavil padesáté narozeniny, vzepřel se draftu a v 760 zápasech nasbíral 865 bodů, po sezoně 2006/2007, kterou strávil v Dallasu.