Žena v kanceláři - ilustrační foto
Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Žena v kanceláři - ilustrační foto
Zdroj:
ČTK / Profimedia.cz
Pohovor znamená nervy na pochodu, upocené ruce a snaha udělat co nejlepší dojem. Ale i když si myslíte, že jste zazářili, někdy stačí jeden špatný signál a jste venku ze hry. Personalisté odhalili drobné varovné signály, které vás mohou stát vysněnou práci.
Víte, co žádný personalista uchazeči o práci nikdy neodpustí? Když je mu to celé tak nějak jedno. Možná se člověk snaží působit „nad věcí“, ale pokud nezazní alespoň jiskra nadšení, je to problém.
Během pohovorů personalisté možná rádi uchazeče mohou zkoušet potrápit. Ne proto, že by byli zlomyslní, ale chtějí vědět, jak dotyčný reaguje na výzvy. Pokud se místo věcné odpovědi potenciální zaměstnanec urazí, začne se hádat nebo se stáhne do ulity, je to červená karta. Schopnost zvládat zpětnou vazbu a stresové situace je totiž klíčová.
Počkejte chviličku… musím si to vygooglit
Technologie je fajn a v mnoha oborech naprosto nezbytná, ale spoléhat se na ni během pohovoru? To je špatný nápad. Někteří uchazeči o zaměstnání se dokonce svěřili na internetu, že si nechávali odpovědi diktovat přes sluchátko nebo četli odpovědi potají z telefonu. Většina z nich z pracovního pohovoru odcházela s nepořízenou.
Životopis vs. realita
Někteří lidé mají i tendenci si životopis trochu zkrášlit a přifouknout zkušenosti, aby to vypadalo lépe. Jenže jakmile personalista začne klást otázky a tázající tápe, je jasné, že něco nesedí.
A jak to tedy celé nepokazit? Přirozenost, slušná dávka přípravy a opravdový zájem – to je to, co vás může dostat přes pohovor do práce. Nebuďte znudění, neurážejte se při těžkých otázkách, nespoléhejte na umělou inteligenci a hlavně – buďte sami sebou. To se totiž pozná.
Na titulní straně lednového čísla je okouzlující Denisa Gudelj: