5. února 2021 20:20

Stéphane Peterhansel: „Neexistuje snadná výhra.“

Přijel, viděl a počtrnácté zvítězil. Je bezesporu největším šampionem historie nejslavnějšího dálkového závodu planety, jehož historie se začala psát v roce 1979. „Vítězství nás vždy naplní euforií, máte pocit něčeho splněného. Na Dakaru totiž neexistuje snadná výhra. Vždy za ní stojí tvrdá práce,“ řekl Stéphane Peterhansel po dojezdu letošní poslední etapy.

Přitom ještě ve čtrnácti letech ovládal skateboard s takovou bravurou, že mu to vyneslo titul mistra Francie ve slalomu. Záhy přišla pozvánka do reprezentace země galského kohouta a titul evropského šampiona. Ostatně, skatepark v jeho rodném městě Vesoul nese právě Peterhanselovo jméno.

Za další rok však Stéphane pověsil rychlé prkno na pomyslný hřebík a začal se věnovat motorkám. Po prvním vítězném závodě přišla diskvalifikace, neboť vyšlo najevo, že si mladík upravil datum narození. V sedmnácti se rozhodl ukončit školní docházku a věnovat se výhradně motorkám. S otcem a sponzorem v jedné osobě pak uzavřel dohodu. Hlava rodiny se rozhodla synka rok finančně podporovat. Pakliže se dostaví výsledky, může hoch pokračovat. V opačném případě ho čeká „kariéra“ v rodinné instalatérské firmě.

Trochu jiný Dakar

V osmnácti získal Stéphane licenci závodníka a zároveň vybojoval první titul mistra Francie. Ve stejném roce mu Husqvarna nabídla profesionální kontrakt. Premiérový Dakar však absolvoval v roce 1988 na stroji Yamaha, když skončil na slušném osmnáctém místě. Poté vyhrál Šestidenní, rovnající se neoficiálnímu mistrovství světa v enduru. Ve stejném roce pojal za choť slečnu Corrine. V lednu 1989 stál Stéphane Peterhansel opět na startu Dakaru a bylo z toho celkové čtvrté místo. Za další rok vyhrál v den narození syna Nicolase první dakarskou etapu a průběžně vedl. Po třech dnech ale přišla v důsledku pouštního bloudění diskvalifikace. „Tehdy byl Dakar o něčem úplně jiném. Místo GPS jsme měli k dispozici malý kompas,“ vzpomínal Peterhansel na své dakarské začátky v rozhovoru pro Auto Zeitung. „Dnešní Dakar je mnohem bezpečnější. Díky navigaci jezdec najednou úplně nezmizí, chyba může stát několik hodin, ale většinou nejde o život.“

Odchod na vrcholu

V roce 1991, tedy tři roky po dakarské premiéře, vyhrál Stéphane Peterhansel Rallye Paříž–Tripolis–Dakar. Přitom ovládl jedinou etapu, o svém triumfu rozhodl v průběhu písečné bouře, po které narostl jeho náskok na 45 minut. „Přestože jsem od té doby přece jen něco vyhrál, vždycky budu tvrdit, že se jednalo o největší vítězství mé kariéry,“ tvrdí.

V dalším roce přišla úspěšná obhajoba, zároveň se však dostavily myšlenky na konec kariéry. Stalo se tak v důsledku tragické smrti přítele Gillese Lalaye. Vítěz Rallye Paříž–Dakar z roku 1989 nepřežil střet se zdravotnickým vozem, ke kterému došlo v bivaku v Kongu. „Přestože následoval okamžitý převoz do nemocnice, Gilles zemřel. Stalo se to přímo přede mnou, byl jsem z toho hodně otřesený. V té chvíli jsem si říkal, jestli má vůbec cenu závodit.“

Touha po vítězství se však nakonec ukázala silnější, v roce 1992 završil Stéphane Peterhansel dakarský hattrick. O rok později v důsledku technických změn na Dakaru nestartoval, v dalším roce však nechyběl na startu Rally Granada–Dakar a v cíli slavil čtvrtý triumf. Stalo se tak i přes patnáctiminutovou penalizaci za špatné tankování.

V následujícím ročníku Stéphane Peterhansel přerušil šňůru dakarských vítězství, v letech 1997–1998 si však opět nadělil pozdní vánoční dárek. Po triumfu v roce 1998 padlo z jeho strany rozhodnutí skončit v nejlepším. „Celou dosavadní kariéru byl mým vzorem Cyril Neveu. Najednou jsem měl na kontě o jedno vítězství víc. Věděl jsem, že moje kariéra motorkáře na Dakaru šestým triumfem skončila,“ oznámil po rekordním vítězství.

Ve dvou se to lépe táhne

Konec na motorce se naštěstí nerovnal konci na Dakaru. Naopak, Stéphane Peterhansel se rozhodl jít ve šlépějích Huberta Auriola, francouzského „obojživelníka“, který jako první jezdec dakarské historie vyhrál jak kategorii motocyklů (1981, 1983, BMW), tak i automobilů (1992, Mitsubishi). Kromě toho se to ve dvou – rozuměj v automobilu – lépe táhne. „Na motorce je člověk na strach i bolest sám. Zažil jsem spoustu pádů, zranění svých přátel, někdy úřadovala smrt. Na druhé straně mě motorka naučila číst dokonale terén, čehož doufám využiju za volantem.“ Ve stejné chvíli však přestupu k automobilům tak trochu litoval. „Přijdu o emoce. Pocit, který zažijete, když se na motorce vyšplháte na vrchol duny, je totiž nepopsatelný.“

Při svém prvním startu v kategorii automobilů skončil Stéphane Peterhansel v roce 1999 s vozem Nissan sedmý, o rok později pak dojel se speciálem Mega druhý. Na Dakaru 2003 hájil barvy Mitsubishi, výsledkem bylo třetí místo. V dalším ročníku nenašel přemožitele a stal se vítězem Auvergne–Dakar. „Poprvé jsem dostal možnost se s někým o radost podělit, odnesl to spolujezdec Jean-Paul Cottret, se kterým jezdím od roku 1999,“ vysvětloval médiím i fanouškům. Po prvním automobilovém triumfu přišla v roce 2005 na trase Barcelona–Dakar úspěšná obhajoba, když v dramatickém souboji nakonec Stéphane porazil bývalého vítěze Světového poháru ve sjezdovém lyžování Luka Alphanda. V následující sezoně skončil čtvrtý, v roce 2007 se souboj Peterhansel–Alphand znovu opakoval. Na trase z Lisabonu do Dakaru se opět radoval prvně jmenovaný. „Jednalo se o velmi cenné vítězství, na kterém měl mimořádný podíl můj spolujezdec. Dvakrát jsme museli měnit na trati spojku a Jean-Paul se projevil také jako mimořádně schopný mechanik. Díky tomu jsme stáhli původní ztrátu,“ ocenil v cíli svého navigátora.

„Vládce“ Jižní Ameriky

V roce 2008 pořadatelé kvůli neřešitelné bezpečnostní situaci v Africe Dakar zrušili. Pauza trvala pouhý rok, nejslavnější dálková soutěž planety však změnila místo působnosti, když se přesunula nejdřív do Argentiny a Chile, ke kterým později přibyly Peru a Bolívie. Zatímco v prvním jihoamerickém ročníku Stéphane nestartoval, v letech 2010 až 2011 skončil s BMW na čtvrtém místě. Pak přišla změna stroje v podobě Mini Countryman a dvě po sobě jdoucí vítězství. Původní motorkář se tak stál zároveň nejúspěšnějším automobilistou dakarské historie, na svém kontě měl totiž o jeden triumf víc než čtyřnásobný vítěz Ari Vatanen. „Tři roky jsme pracovali na koncepci a správném fungování týmu. Výsledky se dostavily,“ konstatoval tehdy Peterhansel.

Když šéfové zavelí

Do ročníku 2014 vyslal tým X-Raid s vozy Mini na Dakar mimořádně silnou jezdeckou sestavu. Vedle jedenáctinásobného šampiona Stéphana Peterhansela startoval v týmu vítěz kategorie motocyklů z roku 2004 Nani Roma a katarský střelec Násir al-Attíja.

Hvězdný tým závod opanoval, ve druhém týdnu vedl Roma před Peterhanselem. Vzhledem k minimální ztrátě panovalo všeobecné očekávání, že v závěru rozhodnou Peterhanselovy zkušenosti. Vedení týmu však nařídilo svým jezdcům setrvat na původních pozicích. Přesto se Stéphane dostal do čela. Jenže před závěrečnou etapou přišel rozkaz, který zněl jasně – vyhraje Nani Roma! A tak se také stalo. Peterhansel se nakonec musel smířit s 63. etapovým vítězstvím, kterým vyrovnal rekord Rusa Čagina (Kamaz). S Mini se loučil s tím, že je nezbytné brát věci pozitivně, neboť si užil spoustu zábavy a auta fungovala na výtečnou.

Galský kohout hlasitě zakokrhal

V roce 2014 oznámil Peugeot návrat na Rallye Dakar. Stalo se tak pětadvacet let poté, co legendární Fin Ari Vatanen slavil na Dakaru vítězný hattrick, navíc předtím ovládl soutěž jeho krajan, další exmistr světa v rallye Juha Kankkunen na voze stejné značky. Prvním osloveným byl logicky Peterhansel, který nabídku bez většího váhání přijal. „Jsem nadšený, když jsem začínal na motorkách a večer byl v depu čas, rád jsem zašel za mechaniky Peugeotu. Ariho Vatanena jsem považoval za svůj idol, jsem rád za přestup do týmu, který inspiroval mé sny,“ řekl na adresu nového chlebodárce. Nadšení ho neopustilo, ani když Peugeot angažoval další hvězdu první velikosti, dvojnásobného mistra světa v rallye (1990,1992) a vítěze Dakaru z roku 2010 Carlose Sainze. Třetím do party se stal pětinásobný vítěz kategorie motocyklů Cyril Despres, který se nechal slyšet, že se od hvězdného krajana rád něčemu přiučí.

Po víceméně testovacím ročníku 2015, ve kterém dojel Peterhansel celkově jedenáctý, přibyl do už tak hvězdné ekipy Peugeotu devítinásobný mistr světa v závodech rallye Sébastien Loeb. Ten také ovládl prvních pět etap Rallye Dakar 2016, po šesté šel do průběžného vedení Peterhansel. V další etapě se vrátil Loeb do čela, etapa číslo osm se nesla ve znamení úspěšného ataku Peterhansela. V té následující se přihlásil do hry o vítězství také Carlos Sainz, španělského matadora však následující den vyřadila ze souboje o mety nejvyšší převodovka a Peterhansel znovu vedl. Tentokrát však před sebe nikoho nepustil. Vyhrál Francouz na stroji domácí výroby. Co víc si přát! Zvlášť když se následující ročník nesl ve znamení jeho dalšího triumfu.

Saúdská Arábie

Po čtvrtém místě z roku 2018 přišla následující rok diskvalifikace a spekulace o další motivaci pouštního krále, Saúdská Arábie však představovala velkou výzvu. Původně toužil Stéphane nastoupit v posádce s manželkou Andreou, se kterou v roli navigátorky ovládl Světový pohár FIA v dálkových soutěžích, paní choť však neprošla zdravotní prohlídkou. Nakonec z toho bylo přes vítězství ve čtyřech etapách konečné třetí místo za dvojicí Carlos Sainz a Násir al-Attíja.

Letos se dakarská legenda představila opět za volantem mini, přičemž od samého začátku bylo zřejmé, že závod bude o souboji Peterhansel versus al-Attíja, ve kterém Katařan, stejně jako loni, tahal za kratší konec. Stéphane se tak po Africe a Latinské Americe těšil z vítězství ve třetí dakarské destinaci. Kdo umí, prostě umí, chtělo by se říct.

(Nejen o Stéphanu Peterhanselovi bude letošní číslo dakarského speciálu Playboye, které vychází 18. února).