Soudy versus hlas ulice

„Soudu nebyl předložený jediný přímý důkaz, který by ho usvědčil,“ četla soudkyně Ružena Sabová v odůvodnění rozsudku. „Přestože cítíme bolest nad ztrátou dvou určitě skvělých lidí, nemáme právo se mstít na jiných lidech,“ pravil pak předseda specializovaného trestního soudu Ján Hrubala. Zároveň poukázal na zásadu vycházející z římského práva – „In dubio pro reo“, stanovující povinnost soudu rozhodovat ve prospěch obžalovaného, pokud o jeho vině existují pochybnosti, které nelze odstranit.

Šok paní prezidentky

Rozsudek, pro mnohé překvapivý, vyvolal okamžité a bouřlivé reakce. Jako víceméně nezaujatého pozorovatele (o kauze jsem sice před časem psal a Marianu Kočnerovi jsem se věnoval v tištěné verzi v souvislosti s kauzou směnek TV Markíza, ve které byl nepravomocně odsouzen k 19 letům vězení) mě nejvíc zaujala reakce slovenské prezidentky Zuzany Čaputové. Paní prezidentka byla totiž verdiktem, který jinak respektuje, šokována. Bohužel jsem se nedozvěděl, jaký byl důvod jejího šoku. Vzhledem k tomu, že se v případě paní Čaputové jedná o nejvyššího ústavního činitele, si troufám odhadovat, že šok v negativním slova smyslu přišel na základě pečlivého studia vyšetřovacího spisu. Ten tvoří 55 svazků v rozsahu 25 400 stran a 160 příloh (digitální přílohy – nosiče) a 40 věcných stop. Po jeho prostudování nabyla paní prezidentka, navíc původní profesí advokátka, přesvědčení o vině a rozsudek se proto rovnal šoku? V takovém případě mi není jasné, proč paní prezidentka důvody svého šoku nerozvedla. Nebo snad šok paní prezidentky vycházel nikoli ze studia spisu, ale ze snahy přiblížit vlastní reakci v maximální možné míře názoru voličské obce, která měla o rozsudku předem jasno? Mezi „respektuji“ a „jsem šokována, ale respektuji,“ je totiž velký rozdíl. Nebo tímto snad chtěla šokovaná paní prezidentka vyslat signál směrem k Nejvyššímu soudu?

Soud rozhodl nesprávně

Zároveň pevně věřím, že si spis ve slovenštině pečlivě nastudovali i novináři německého deníku Die Welt, podle kterých se nepravomocný zprošťující rozsudek dvojice Kočner–Zsuzsová rovná existenci mafiánského státu na Slovensku. V opačném případě by se totiž němečtí kolegové ocitli na stejné lodi jako pan Peter Bárdy, toho času šéfredaktor Aktuality.sk a šéf zavražděného novináře Jána Kuciaka. Absolvent oboru publicistika na Univerzitě Mateje Bela v Banské Bystrici je z pozice právního laika přesvědčen (!) o tom, že nepřímé důkazy do sebe zapadají a soud rozhodl nesprávně. Prostřednictvím serveru aktuálně. cz jsem se pak dozvěděl, že pokud Nejvyšší soud rozsudek, se kterým se 99 % laické veřejnosti na Slovensku neztotožňuje, potvrdí, vypuknou protesty. Protestovat se bude nejspíš proti rozsudkům, které jsou v rozporu s většinovým názorem ulic a náměstí.

Volba menšího zla

Je otázkou, co představuje pro demokracii tzv. západního typu, ke které se Slovensku hrdě hlásí, větší nebezpečí. Objednavatel vraždy, osvobozený na základě neschopnosti prokuratury zajistit přímý důkaz? Nebo soudy vynášející rozsudky s ohledem na veřejné mínění? Za menší zlo považuji jednoznačně první variantu. Revoluční tribunály, které soudily za účelem uspokojení potřeb dělnické třídy, družstevního rolnictva a pracující inteligence, už tady totiž byly. A nejednalo se zrovna o časy, do kterých bych se toužil vracet.