Otroctví, nebo svoboda?

Dokonce bych řekl, že vzhledem k dění posledních let po pádu bruselské zdi dokonce prahnu. A kvituji, že pomineme-li stále se snižující počet eurofanatiků, kteří vidí v Bruselu (neplést si se společenstvím úzce spolupracujících suverénních evropských zemí) jedinou budoucnost, začíná mít starý kontinentu jasno. Víme, že ať se to takzvaným bruselským elitám líbí, či ne, ekonomičtí migranti přicházející nikoli za šancí vzít život do vlastních rukou, ale za štědrým sociálním systémem, starý kontinent nespasí. A tak zatímco na jedné straně porostou ploty a bude narůstat počet evropských přístavů, které odmítáním přijímat lodě napěchované migranty zlikvidují mimořádně lukrativní převaděčský byznys, začnou voliči systematicky bourat zeď postavenou fanatiky z řad bruselských internacionalistů...

(Článek Zboří se bruselská zeď? čtěte v lednovém čísle Playboye)