Vyhledávání
Hitem posledních několika let jsou sňatky stejnopohlavních osob. Prostě Pepa si vezme Frantu, zatímco Anička pojme za manžela či manželku Haničku. A všichni se budou mít dobře.
Proti gustu žádný dišputát! Hlavně že se dotyční(é) milují, ať jim to vydrží dlouho. Totéž platí, alespoň podle mého názoru, například pro transvestity. Nebo pro osoby třetího pohlaví. A jak jsem se dočetl, budou v německých základních školách stavět pro třetí pohlaví toalety. Zatímco sice netuším, jak ono třetí pohlaví vypadá, nicméně troufám si tvrdit, že má-li sloužit toaleta k vykonávání základních a životu nezbytných potřeb, bude stačit, když skončí pisoáry a vše se bude vykonávat po dívčím vzoru vsedě.
Ale zpět k svatbám stejnopohlavních párů. Zatímco si totiž lesbičky a gayové vybudovali v USA a v Evropě mimořádně silnou lobby, bigamisté jsou naopak v defenzivě. Přitom nevidím sebemenší důvod, proč by v okamžiku, kdy si muž vezme muže a žena ženu, nemohl muž uzavřít sňatek s třemi ženami a provozovat takzvanou polygynii. Nebo proč by měl zákon bránit ženě pořídit si alespoň dva muže. Jedna z mých ex, která sama sebe prezentuje jako osobu s liberálními zákony, prohlásila, že je to proti zavedeným zvyklostem. Jak kde, chtělo by se říci. Polygynie funguje v tak bohatých zemích, jako Saúdská Arábie či Spojené arabské emiráty. Polyandrii provozují například Eskymáci či v Tibetu. Je otázkou, zdali ti, kteří vyvěšují pravidelně vlajky Free Tibet tuší, že vlastně podporují mnohomužství.
Zastánci sňatků stejnopohlavních párů pak používají jako beranidlo práva dětí. Byť jeden z členů páru nemůže být logicky biologickým rodičem, měl by mít stejná práva. Proč ne. V takovém případě ovšem nevidím sebemenší důvod, proč by se v případě, že se na tom shodnou všechny strany, nemohly děti jednoho otce a tří různých matek těšit ze statutu potomků manželských.
(Článek Stejnopohlavní manželství – pro, nebo proti?, čtěte v srpnovém Playboyi)
