Kterak Tálibán ke zbraním přišel

A tak se současně s triumfálním vstupem povstaleckého vojska do Kandaháru objevilo na sociálních sítích zajímavé video, na kterém si tálibánští bojovníci se zájmem prohlížejí americký vrtulník Black Hawk. Je pravda, že obrazový materiál sice nezaujal tak početnou obec sledujících jako seznamování tálibánců se strojem ve fitness centru, vyslal však světu jasný vzkaz.

Konec válečníků na pickupech?

Tálibánci věnovali svou pozornost vrtulníku Sikorsky UH-60 Black Hawk, o jehož nepříliš povedené misi v Somálsku natočil režisér Ridley Scott v roce 2001 oscarový snímek Černý jestřáb sestřelen. Jedná se o dvoumotorový čtyřlistý, středně těžký víceúčelový vrtulník. První prototyp vzlétl v roce 1974, sériově se začal vyrábět o pět let později, kdy byl zaveden do výzbroje americké armády. Využívá se k vzdušným útokům, výsadkům, záchraně vojenských osob i civilistů. Kromě Somálska a Afghánistánu byl využit v rámci bojových misí US Army v Grenadě, Panamě a Iráku. Jak uvedl server BBC, je zřejmé, že Tálibán přestává být partou zarostlých bojovníků na pickupech, třímající v rukou nezničitelný kalašnikov z výzbroje na konci osmdesátých let na hlavu poražené sovětské armády.

Následoval další obrazový materiál, na kterém jsou vojáci Tálibánu zobrazeni s výzbrojí a výstrojí, za kterou by se nemuseli stydět ani příslušníci nejlepších speciálních jednotek. Přitom k drtivé většině zbrojního arzenálu přišli staronoví vládci Afghánistánu bez boje, a to díky řetězové kapitulaci především jednotek afghánské armády budovaných USA. Mimochodem, výcvik nakonec nebojujícího vojska a policie vyšel jen Washington na 90 miliard dolarů.

Tálibánské vzdušné síly nehrozí

Podle zprávy amerického Úřadu zvláštního generálního inspektora pro rekonstrukci Afghánistánu, provozovalo na konci června letošního roku afghánské letectvo 167 letounů, včetně útočných vrtulníků UH-60 Black Hawk, Mi-17 a MB-530, transportních letounů C-130 Hercules a lehkých turbovrtulových letadel A-29 Super Tucano určených k vedení protipovstaleckého boje, k průzkumu a pokročilému výcviku. Je otázka, kolik letadel a vrtulníků Tálibánu zůstalo. Podle satelitních snímků sice mají vítězní povstalci v držení veškeré letecké základny v zemi, na letišti v Termezu (Uzbekistán) byly však nalezeny a zdokumentovány přes dvě desítky bojových vrtulníků a letadel pocházejících z výzbroje poražené afghánské armády. Lze přepokládat, že Tálibán veškerou techniku oželí. Vrtulníky i letadla totiž vyžadují piloty, k tomu pravidelný a finančně náročný servis, který poskytovali američtí soukromí dodavatelé. Jak se nechala slyšet Jodi Vittori, profesorka v oboru globální politika a bezpečnost na univerzitě v Georgetownu, která je zároveň veteránkou amerického letectva s bojovými zkušenostmi z Afghánistánu, chybí vítězným povstalcům znalosti k uvedení letadel do provozu. „Neexistuje bezprostřední nebezpečí, že by Tálibán používal vzdušné síly,“ říká s tím, že kromě odletu do Uzbekistánu mohli část leteckého bojového arzenálu armádní specialisté rozebrat.

Jak dodává Jason Campbell ze společnosti Rand Corporation, obeznámený s podmínkami v Afghánistánu, nelze vyloučit, že Tálibán naverbuje bývalé armádní piloty. „Můžou je vydírat prostřednictvím jejich rodin, nicméně z dlouhodobého hlediska nepředstavují nebezpečí,“ řekl na adresu možného tálibánského vojenského letectva.

Jako mnohem pravděpodobnější se jeví varianta, že vítězové budou udržovat v provozu ruské vrtulníky MI-17, zvlášť když se dá předpokládat, že si během let vychovali piloty a vybudovali obchodní vazby na dodavatele náhradních dílů i servis.

Bojovat, nebo budovat?

Podstatně větší radost musí mít velení Tálibánu ze zisku ručních palných zbraní a vozového parku. Podle redaktorů BBC vyzbrojili Američané afghánskou armádu 358 530 puškami různých značek, 64 000 kulomety, 25 327 granátomety a 22 174 terénními vozidly Humvee. Například jen v roce 2017 dostala afghánská armáda 20 000 útočných pušek M16, letošního roku přibylo 3598 pušek M4 a 3012 vozidel Humvee.

Zbrojní experti se shodují, že s veškerým pěchotním vybavením se Tálibán seznámil v minulosti s pomocí zajatých vojáků a především dezertérů. Kromě toho je pravděpodobné, že část především ručních palných zbraní skončí na černém trhu, případně v rukou pěšáků různých teroristických a revolučně-osvobozeneckých armád. Jak v této souvislosti konstatuje Jason Campbell, v současné době se sice Tálibán snaží budit dojem na své poměry konstruktivního partnera, zároveň je ale vysoce nepravděpodobné, že v případě potřeby nepodpoří nábožensky a ideologicky spřízněné souvěrce. Podle profesorky Jodi Vittori rovněž existuje možnost, že dojde k rozštěpení Tálibánu, přičemž kontrolu nad zbraněmi převezme část hnutí, jejíž předáci si po konci současné vítězné euforie uvědomí, že válčit a dobývat je snazší než spravovat, řídit a budovat.