Titulku listopadového vydání Playboye opět opanovala se svou Anastasií neskutečná portugalská fotografka Ana Dias. Ve velkém rozhovoru sochař a výtvarník David Černý nekompromisně mluví o politice, zbraních i cancel culture. Na dvacet otázek odpovídá hudebník Oto Klempíř. Rocková múza Marianne Faithfull, bez které by možná ani Mick Jagger nebyl takový, jakého ho dnes známe, je listopadovým sexsymbolem. A je toho samozřejmě daleko víc...
Jednoho z nejkontroverznějších slovenských politiků Vladimíra Mečiara lze obvinit snad z čehokoli kromě schopnosti vyhrávat volby. Čtyřnásobný premiér Slovenska, dvakrát tento post zastával během fungování federace, se do dějin česko-slovenské politologie zapsal stupňováním slova nepřítel: nepřítel – úhlavní nepřítel – koaliční partner.
Je otázkou, do jaké míry je se slovy slovenského politického matadora srozuměn možný příští premiér profesor Petr Fiala, který právě dává dohromady koalici složenou z dosud nevídaných pěti subjektů – ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Pirátské strany, složené do dvou koaličních bloků – Spolu a PirStan. „Řekl bych, že slova Vladimíra Mečiara mají reálný základ,“ konstatuje vyjednavač Radim Pařík, jediný český absolvent kurzu FBI a účastník jedné z prvních povolebních televizních debat. „Stačí vzpomenout na tiskové konference po jednáních vlády, na kterých vystoupí nejdřív společně koalice, pak si každá ze stran udělá vlastní tiskovku, na níž zdůrazní svoji zásluhu na všem pozitivním a obviní koaliční partnery z podrazů a neférového jednání. Ostatně, součástí nové vlády má být KDU-ČSL, která vypověděla dvěma kabinetům koaliční smlouvu, středopravicovou vládu Václava Klause i středolevicovou vládu Stanislava Grosse lidovci položili v okamžiku, kdy usoudili, že je to pro ně výhodné. Nicméně loajalita se vyznačuje tím, že podržím partnera v okamžiku, kdy pro mě existují momentálně výhodnější řešení.“
Vladimír Mečiar a Václav Klaus.
Zdroj: Michal Růžička / MAFRA / Profimedia
Vladimír Mečiar a Václav Klaus.
Zdroj:
Michal Růžička / MAFRA / Profimedia
Koalice mnoha řek...
Titulek platí především pro ODS, jejíž vláda padla dvakrát kvůli původně koaličním partnerům. Poprvé se tak stalo chováním KDU-ČSL a už neexistující ODA v rámci Sarajevského atentátu 1997. Vládu Mirka Topolánka zradili v roce 2009, uprostřed Evropského předsednictví, kromě vlastních zákonodárců rovněž dvě poslankyně šestičlenného (!) klubu Strany zelených. K tomu nutno připomenout, že i když vláda premiéra za ODS Petra Nečase (2010–2013) disponovala původně 118 koaličními hlasy, prvním počinem koaliční strany TOP 09, jejíž základ tvořili přeběhlí lidovci v čele s Miroslavem Kalouskem, bylo torpédování ministra za ODS Alexandra Vondry v kauze Promopro. A bezprostředně poté, co Karel Schwarzenberg prohrál první přímé prezidentské volby s Milošem Zemanem, přišel Miroslav Kalousek, jinak ministr financí Nečasovy vlády, v přímém televizním přenosu s představou, že když už se stranický šéf nestal prezidentem, proč by nemohl být premiérem, což se prakticky rovnalo výzvě ke svržení premiéra Nečase.
Tím ovšem paradoxy „pětikoalice“ nekončí. Vznik TOP 09 se totiž rovnal konci lidovců v PS (2010–2013), přičemž TOP 09 tehdy kandidovala spolu se STAN. Když starostové před volbami v roce 2017 odmítli pokračování další spolupráce, byla oznámena předvolební koalice STAN s KDU-ČSL. Tu však lidovci na poslední chvíli zrušili, starostové se pak v Poslanecké sněmovně zachraňovali doslova několik sekund před dvanáctou.
Piráti se pak dostali do PS v roce 2017 na základě hesla: Pusťte nás na ně! Cílem agresivní kampaně byly především tradiční strany v čele s ODS. V PS pak šéf poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek nazval svůj protějšek z TOP 09 Miroslava Kalouska mužem, který brání boji opozice proti Babišovi. Kalousek pro změnu kontroval na svém twitteru, když Michálka nazval šaškem a tupcem. Piráti pak vstoupili do koalice se STAN a zaplatili dvě třetiny kampaně. Dopadlo to tak, že voliči Starostů koaličního partnera kroužkováním zadupali do země, z dvaadvaceti poslanců zůstali čtyři.
Mezi paradoxy „pětikoalice“ patří skutečnost, že vznik TOP 09 se rovnal konci KDU-ČSL v PS v letech 2010–2013. Navíc Miroslav Kalousek, tehdy ministr financí Nečasovy vlády, přišel s tím, že když se stranický šéf nestal prezidentem, mohl by být premiérem
Zdroj: profimedia.cz
Mezi paradoxy „pětikoalice“ patří skutečnost, že vznik TOP 09 se rovnal konci KDU-ČSL v PS v letech 2010–2013. Navíc Miroslav Kalousek, tehdy ministr financí Nečasovy vlády, přišel s tím, že když se stranický šéf nestal prezidentem, mohl by být premiérem
Zdroj:
profimedia.cz
Ztráta terče
Vzhledem k výše uvedenému je otázkou, zdali se profesor Petr Fiala, lídr koalice Spolu a předseda ODS, nedopustil v okamžiku, kdy předem deklaroval nevyjednávání s ANO a SPD, hrubé strategické chyby. Všem čtyřem stranám vznikající koalice tím vlastně sdělil, že se s nimi musí dohodnout. „Profesor Fiala se ale stáhl z vyjednávání, které svěřil předsedovi poslaneckého klubu ODS Zbyňku Stanjurovi. Přesunul se do pozice toho, kdo rozhoduje. Uvědomil si, že kdyby se snažil všechno prosadit, poškodil by vztahy do budoucna. Proto Stanjura vyjednává, zatímco Fiala buduje vztahy,“ říká Radim Pařík a zároveň vyzdvihuje rozhodnutí Andreje Babiše o přechodu do opozice. „Koalice ztratila terč, strany se teď začnou zabývat jedna druhou.“
Jako chytrý tah pak elitní vyjednavač oceňuje médii prakticky nezaznamenanou nabídku manažera ANO, kdy nejsilnější poslanecký klub nabídl koalici Spolu post premiéra. „Andrej Babiš tímto přestal být tématem, navíc nás čekají komunální a prezidentské volby. Premiér se tím staví do role konstruktivního politika, který umí vyhodnotit situaci.“
„Profesor Fiala se stáhl z vyjednávání, které svěřil předsedovi poslaneckého klubu ODS Zbyňku Stanjurovi,“ říká Radim Pařík.
Zdroj: Karel Kopáč / CNC / Profimedia
„Profesor Fiala se stáhl z vyjednávání, které svěřil předsedovi poslaneckého klubu ODS Zbyňku Stanjurovi,“ říká Radim Pařík.
Zdroj:
Karel Kopáč / CNC / Profimedia
Vláda slabých a ještě slabších
Je ovšem otázka, zdali vyjednávací pozici profesora Fialy nemůže paradoxně posílit skutečnost, že dává dohromady koalici tří slabých stran (ODS + STAN + KDU-ČSL), jedné hodně slabé strany (TOP 09) a jedné strany miniaturní (Piráti). S koaličními partnery tak může vyjednávat ve smyslu: Dámo a pánové, pokud chceme čtyři roky přežít, musíme chtě nechtě držet spolu. „Bude to strašně těžké. Piráti nestrávili volební krach, pracují na analýze toho, proč byli Starosty vyluxováni. V případě odchodu zbude 104 poslanců čtyř stran, které se v nedávné minulosti podrážely navzájem. A pokud se ukáže, že prezident Zeman nemůže vykonávat svou funkci, dojde na politickou krizi, která namíchá aktérům nové karty. A nelze vůbec vyloučit, že v zákulisí začne ODS vyjednávat s hnutím ANO,“ odhaduje Radim Pařík. Rozhovor s ním si budete moci přečíst v prosincovém Playboyi.