9. října 2018 15:05
Jan Kratochvíl

Kauza Kavanaugh – dobrá věc se podařila

Vzhledem k tomu, že nebydlím v USA, může mi být úplně jedno, kdo se stane devátým soudcem Nejvyššího soudu USA. U Bretta Kavanaugha, jehož jméno mi bylo předtím, než byl navržen Donaldem Trumpem na post soudce Nejvyššího soudu, zcela neznámé, to bylo jinak. Zkusím vysvětlit proč.

Zažehnaná hrozba

Ač to mnoho lidí vidí nejspíš jinak, demokracie má být, alespoň podle mého názoru, především o volbách vyjadřujících svobodné názory voličů. V případě, že by dámy v čele s paní Christine Ford v kauze Kavanaugh uspěly, mohlo by to někoho vést k domněnce, že místo volebního úsilí stačí držet v ruce žolíka v podobě kdysi dávno sexuálně obtěžované ženy, která se dokáže v pravý čas rozpomenout.

Důvěryhodnost oběti

Paní Christinu Ford měl středoškolák Kavanaugh sexuálně obtěžovat v roce 1982. Svou občanskou povinnost v podobě upozornění na sexuálního zvrhlíka se ovšem rozhodla splnit až po 36 letech, což vypovídá mnohé o jejích morálních kvalitách. Zvlášť když byl Brett Kavanaugh po celý čas veřejně známou osobností. Na konci tisíciletí spolupracoval se zvláštním vyšetřovatelem Kennethem Starrem na kauze Bill Clinton – Monica Lewinski. V roce 2003 byl jmenován republikánským prezidentem Georgem Bushem do Odvolacího soudu, o tři roky později se stal soudcem Federálního soudu. Přesto paní Ford mlčela. A nebýt jeho nominace do Nejvyššího soudu USA, mlčela by asi dál.

Direkt MeToo

Do věci se vložila FBI, závěry její zprávy jsou sice neveřejné, ale, jak se nechal slyšet jeden z do té doby nerozhodnutých senátorů, nenašel ve zprávě „žádnou novou přesvědčivou informaci“. V praxi to znamená, že FBI nepřišla s ničím, co by potvrzovalo tvrzení paní Ford. Selským rozumem vzato, tudíž „oběť“ hovořila nepravdu. Jak vidno, i mezi členkami MeToo mohou být dámy, podle kterých by pravda neměla bránit srdcervoucímu a především správně načasovanému příběhu.

Politická objednávka?

Demokratická strana a část elit USA nemohou rozchodit vítězství Donalda Trumpa v posledních prezidentských volbách, nicméně v případě kauzy Kavanaugh platilo pravidlo o tom, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Člověk by si snad mohl dokonce položit otázku, zdali se paní Ford neobjevila na scéně na základě politické objednávky. Zvlášť když demokratičtí senátoři a senátorky odmítli vzít na vědomí hozený záchranný pás v podobě výsledku vyšetřovací zprávy FBI, čímž výrazně zpochybnili důvěryhodnost této instituce.