Jaroslav Bašta: „Trump otevřel Pandořinu skříňku“

Jaroslav Bašta Zdroj: profimedia.cz

Ve stínu domácího politického dění zůstalo mimořádně třaskavé rozhodnutí prezidenta USA Donalda Trumpa uznat svrchovanost Izraele nad anektovanými Golanskými výšinami. Vzhledem k tomu, že česká diplomacie takticky přehrála Trumpův krok do „bruselských vod“, dostalo se prostoru bývalému velvyslanci v Rusku a na Ukrajině Jaroslavu Baštovi (1948).

Playboy: Na konci března uznal Donald Trump právo Izraele na Golanské výšiny, do té doby okupované židovským státem. Přestože Izrael představuje jedinou funkční demokracii v regionu, diplomacie EU zůstala „chladná“. Jak to čtete z pohledu diplomata? Bašta: Přístup diplomacie EU je snadno pochopitelný. Trumpem posvěcená anexe Golanských výšin totiž prakticky otevírá Pandořinu skříňku v podobě změny hranic silou. Navíc ruší rezoluce OSN a vytváří precedens pro podobné kroky v budoucnosti. Napříště, už v teoretické rovině, nebude žádný problém obsadit během „víkendové války“ území jiného státu a během týdne to pak uvést do souladu s mezinárodním právem, tedy právem silnějšího. S ohledem na existenci Kosova však jde o pozdní prozření.

Playboy: Nedal tímto svým krokem Donald Trump najevo, že vztahy s Izraelem, případně hlasy židovských voličů jsou pro něj důležitější než názory evropských spojenců? Bašta: Uznání Golanských výšin považuji za jeden z mnoha projevů Trumpova hesla: America first. Evropští spojenci jsou v rámci této strategie redukováni na odběratele amerických služeb a zbraní.

Playboy: Stalo se tak těsně před volbami v Izraeli, velmi dobrou zprávu přinesl drtivé většině izraelských voličů Benjamin Netanjahu, který jako „posel dobrých zpráv“ získal ve srovnání s konkurencí značnou výhodu. Pokud bychom měli naskočit na rétoriku Demokratické strany USA, nelze to považovat za ovlivnění voleb? Bašta: Samozřejmě že tento krok ovlivnil volby ve prospěch Benjamina Netanjahua, který, i když čelí blížícímu se obvinění z korupce, volby nakonec vyhrál a má potřebnou většinu k sestavení vlády. To z něj mimochodem činí jednoho z nejúspěšnějších politiků izraelské historie. Nicméně, za nepřípustné zasahování se to považovat nedá. Každopádně se v učebnicích bude psát, že Izrael získal svrchovanost nad Golanskými výšinami na konci funkčního období prezidenta Netanjahua.

„Samozřejmě že tento krok ovlivnil volby ve prospěch Benjamina Netanjahua. Nicméně, za nepřípustné zasahování se to považovat nedá.“ Zdroj: profimedia.cz

Playboy: Co říkáte na teorii, podle které tímto svým krokem nahrál Donald Trump na smeč ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi, který mohl reagovat ve smyslu: Když Golanské výšiny ano, proč ne Krym? Bašta: S ohledem na nadstandardní vztahy, které má Ruská federace s Izraelem a Vladimir Putin s Benjaminem Netanjahuem, se nedalo očekávat, že Rusko právě tuto konkrétní nahrávku využije. Hlavním argumentem Kremlu zůstává Kosovo.

Playboy: Vladimir Putin však tuto nahrávku na smeč odmítl a postavil se za syrského diktátora a spojence v jedné osobě Bašára Asada. Lze to číst tak, že to, zdali USA uznají Krym, je mu lhostejné, nebo ví, že k tomu stejně nikdy nedojde? Bašta: Izrael dobyl Golanské výšiny před dvaapadesáti lety. Krym je součástí Ruské federace pouhých pět let. Analogicky bych očekával jednání o uznání Krymu někdy v roce 2066.

Playboy: A diplomatické kanály mezi Moskvou a Tel Avivem fungují ve smyslu: Museli jsme si zachovat spojeneckou tvář, vaši svrchovanost nad Golanskými výšinami kritizovat, ale dobře víme, že se vždycky nějak nakonec dohodneme… Bašta: Jak jsem zmínil, vztahy mezi Moskvou a Tel Avivem jsou nadstandardní, nebál bych se je přirovnat ke vztahům USA–Izrael. A není za tím jen otázka bývalých ruských občanů, kteří tvoří nezanedbatelnou část izraelských voličů, ale také otevřený, nenapadnutelný komunikační kanál. Stačí se podívat na počet návštěv izraelského premiéra v Moskvě.

Playboy: Takže pro Vladimira Putina je lepší Bašár Asad v hrsti než Donald Trump na střeše? Bašta: Realita je taková, že Ruská federace dbá na dodržování mezinárodního práva a spojeneckých závazků. Příkladem je Sýrie a Venezuela. Donald Trump má na domácí politické scéně velké problémy, a protože chce být podruhé zvolen, musí těmto problémům čelit mimo jiné protiruskou rétorikou. Jako případný spojenec je proto velmi nespolehlivý.