9. května 2019 20:16

Jaroslav Bašta: „Trump otevřel Pandořinu skříňku“

Ve stínu domácího politického dění zůstalo mimořádně třaskavé rozhodnutí prezidenta USA Donalda Trumpa uznat svrchovanost Izraele nad anektovanými Golanskými výšinami. Vzhledem k tomu, že česká diplomacie takticky přehrála Trumpův krok do „bruselských vod“, dostalo se prostoru bývalému velvyslanci v Rusku a na Ukrajině Jaroslavu Baštovi (1948).

Playboy: Na konci března uznal Donald Trump právo Izraele na Golanské výšiny, do té doby okupované židovským státem. Přestože Izrael představuje jedinou funkční demokracii v regionu, diplomacie EU zůstala „chladná“. Jak to čtete z pohledu diplomata? Bašta: Přístup diplomacie EU je snadno pochopitelný. Trumpem posvěcená anexe Golanských výšin totiž prakticky otevírá Pandořinu skříňku v podobě změny hranic silou. Navíc ruší rezoluce OSN a vytváří precedens pro podobné kroky v budoucnosti. Napříště, už v teoretické rovině, nebude žádný problém obsadit během „víkendové války“ území jiného státu a během týdne to pak uvést do souladu s mezinárodním právem, tedy právem silnějšího. S ohledem na existenci Kosova však jde o pozdní prozření.

Playboy: Nedal tímto svým krokem Donald Trump najevo, že vztahy s Izraelem, případně hlasy židovských voličů jsou pro něj důležitější než názory evropských spojenců? Bašta: Uznání Golanských výšin považuji za jeden z mnoha projevů Trumpova hesla: America first. Evropští spojenci jsou v rámci této strategie redukováni na odběratele amerických služeb a zbraní.

Playboy: Stalo se tak těsně před volbami v Izraeli, velmi dobrou zprávu přinesl drtivé většině izraelských voličů Benjamin Netanjahu, který jako „posel dobrých zpráv“ získal ve srovnání s konkurencí značnou výhodu. Pokud bychom měli naskočit na rétoriku Demokratické strany USA, nelze to považovat za ovlivnění voleb? Bašta: Samozřejmě že tento krok ovlivnil volby ve prospěch Benjamina Netanjahua, který, i když čelí blížícímu se obvinění z korupce, volby nakonec vyhrál a má potřebnou většinu k sestavení vlády. To z něj mimochodem činí jednoho z nejúspěšnějších politiků izraelské historie. Nicméně, za nepřípustné zasahování se to považovat nedá. Každopádně se v učebnicích bude psát, že Izrael získal svrchovanost nad Golanskými výšinami na konci funkčního období prezidenta Netanjahua.

Playboy: Co říkáte na teorii, podle které tímto svým krokem nahrál Donald Trump na smeč ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi, který mohl reagovat ve smyslu: Když Golanské výšiny ano, proč ne Krym? Bašta: S ohledem na nadstandardní vztahy, které má Ruská federace s Izraelem a Vladimir Putin s Benjaminem Netanjahuem, se nedalo očekávat, že Rusko právě tuto konkrétní nahrávku využije. Hlavním argumentem Kremlu zůstává Kosovo.

Playboy: Vladimir Putin však tuto nahrávku na smeč odmítl a postavil se za syrského diktátora a spojence v jedné osobě Bašára Asada. Lze to číst tak, že to, zdali USA uznají Krym, je mu lhostejné, nebo ví, že k tomu stejně nikdy nedojde? Bašta: Izrael dobyl Golanské výšiny před dvaapadesáti lety. Krym je součástí Ruské federace pouhých pět let. Analogicky bych očekával jednání o uznání Krymu někdy v roce 2066.

Playboy: A diplomatické kanály mezi Moskvou a Tel Avivem fungují ve smyslu: Museli jsme si zachovat spojeneckou tvář, vaši svrchovanost nad Golanskými výšinami kritizovat, ale dobře víme, že se vždycky nějak nakonec dohodneme… Bašta: Jak jsem zmínil, vztahy mezi Moskvou a Tel Avivem jsou nadstandardní, nebál bych se je přirovnat ke vztahům USA–Izrael. A není za tím jen otázka bývalých ruských občanů, kteří tvoří nezanedbatelnou část izraelských voličů, ale také otevřený, nenapadnutelný komunikační kanál. Stačí se podívat na počet návštěv izraelského premiéra v Moskvě.

Playboy: Takže pro Vladimira Putina je lepší Bašár Asad v hrsti než Donald Trump na střeše? Bašta: Realita je taková, že Ruská federace dbá na dodržování mezinárodního práva a spojeneckých závazků. Příkladem je Sýrie a Venezuela. Donald Trump má na domácí politické scéně velké problémy, a protože chce být podruhé zvolen, musí těmto problémům čelit mimo jiné protiruskou rétorikou. Jako případný spojenec je proto velmi nespolehlivý.