„Dálnice“ D1: Highway v demisi

Důvod je jasný a snadno pochopitelný. Minimálně pět let platíme dálniční známku za něco, co v reálu neexistuje. Nebo se snad najde někdo, kdo je schopný v případě cesty z Prahy do Bohumína obhájit definici dálnice, podle které se jedná o „pozemní komunikaci určenou pro rychlou dálkovou a mezistátní dopravu silničními motorovými vozidly“?

Na rekonstrukci údajné dálniční tepny se podílelo pět ministrů, pouze dva z nich (Pavel Dobeš, Antonín Prachař) nerekonstruovali dálnici v demisi. První z nich, Pavel Dobeš, z dnes už dávno zapomenuté strany Věci veřejné, rozhodl v roce 2011 o tom, že D1 projde rozsáhlou rekonstrukcí. Stát se tak mělo za účelem „příjemného svezení“. Než ovšem stačil autor tohoto z dnešního pohledu hodně drsného vtipu cokoli udělat, ve funkci skončil.

Den porážky motoristů

Jeho místo zaujal Zbyněk Stanjura (ODS), který byl 9. května 2013, tedy v den porážky motoristů, u zahájení přípravných prací rekonstrukce D1. V této souvislosti se nechal slyšet, že „hotovo bude v roce 2018“. Jak se ukazuje, ministerstvo dopravy je předurčeno mužům s poněkud zvráceným smyslem pro humor. Optimismus pana Stanjury přece jen poněkud brzdilo Ředitelství stavby silnic a dálnic (ŘSD), jehož úředníci hovořili o dokončení rekonstrukce D1 do roku 2020. Ďábel byl ovšem v tomto případě skryt v detailu, neboť termín dokončení byl podřízen „bezproblémovému výběrovému řízení“. Pravděpodobnost splnění tohoto cíle přitom byla, je a bude stejná jako společná dovolená Andreje Babiše a Miroslava Kalouska. Něco málo přes měsíc po zahájení přípravných prací padla vláda Petra Nečase, do 10. července byl Zbyněk Stanjura ministrem v demisi a ODS měla jiné starosti než řešení D1.

Novým ministrem dopravy se stal Zdeněk Žák. Většinu svého vládnutí jednomu z nejkomplikovanějších rezortů (červenec 2013 – leden 2014) strávil jako ministr vlády bez důvěry. Jeho největší „přínos“ k rekonstrukci D1 spočíval nejspíš v zjištění, že „naši předci stavěli úsporněji“.

Po předčasných volbách na podzim 2013 přišel čas ministra dopravy Antonína Prachaře (ANO). Úřad řídil od ledna do listopadu 2014. V červnu téhož roku „potěšil“ všechny řidiče v diskusním pořadu TV Prima Partie. Něco málo přes rok po zahájení rekonstrukce totiž přiznal, že opravy dálnice nabraly 200 dnů zpoždění. Neopomenul však zdůraznit, že zaměstnanci ŘSD mají ve srovnání s kolegy z Českých drah nižší platy, kvůli tomu „nemají zkušenosti a motivaci“.

Zatím poslední na tahu

Zatím posledním „rekonstruujícím“ ministrem je od listopadu 2014 Dan Ťok. Tento pozoruhodný muž nejenže přežil zbytek funkčního období, ale dokonce svou funkci obhájil v novém kabinetu bez důvěry Andreje Babiše. V listopadu 2016 pan Ťok prohlásil, že termín 2018 se nestihne, modernizovaná dálnice ale bude hotová v roce 2020. V březnu letošního roku uvedl, že se opravy dálnice protáhnou do roku 2021. Jeho názor však nesdílejí bývalí ministři dopravy Petr Moos a Antonín Prachař, podle kterých není ani ministrem Ťokem zmiňovaný termín konečný.

Přesto si troufám odhadovat, že pokud nepadne druhá, případně třetí vláda Andreje Babiše, může se termín 2021 jevit jako reálný. Na podzim by totiž měly proběhnout řádné parlamentní volby, a co může být lepší návnadou na voliče než otevření silnice D1. A pokud se vloudí chybička, nic moc se neděje. Dan Ťok od prosince 2016 dobře ví, jaké to je, otevřít po dvaatřiceti letech poslední úsek dálnice D8 a po několika hodinách svést dálniční provoz do jednoho pruhu. Poctivý plátce dálniční známky bude sice za hlupáka, ale o něj přece nejde.