Červnovou titulku opanovala herečka Denisa Nesvačilová, které jsme museli vyvrátit její tvrzení o tom, že po třicítce může nosit už jen roláky. A navíc když jsme ji vzali soukromým letadlem do jejího milovaného Londýna, bylo přemlouvání zbytečné... V interview vzpomíná Vladimír Šmicer na památné finále Ligy mistrů UEFA a neskutečný obrat, kterého byl nedílnou součástí a zapsal se do dějin anglického fotbalu. A Josef Rataj, vyhledávaný umělec, který dnes svá díla prodává za statisíce, vzpomíná na dobu, kdy neměl kde bydlet a málem co jíst, a touží propojit svůj pop-art s některým ze světově známých módních návrhářů...
Jedním z nejčastěji užívaných slov v naší zemi je spiknutí. A jako velmi zajímavá, někdy snad až zábavná se v této souvislosti jeví skutečnost, že termín spiknutí je používán především v souvislosti s osobou premiéra Andreje Babiše.
Stačí si zadat do internetového vyhledavače slova „Andrej Babiš, spiknutí“. Několik titulků potvrzující výše uvedené: „Jsem předmětem spiknutí, chtějí mě zničit,“ tvrdí premiér podle www.europortal.cz. Server deníku Blesk pak v jednom ze svých článků oznamoval: „Za nahrávkami s novináři vidí Babiš spiknutí.“ A známý investigativní novinář Janek Kroupa na www. Reflex.cz pro změnu na jaře tvrdil: „Někdo konstruuje spiknutí, nitky vedou k Babišovi.“ Zároveň dodal, že „někdo se snaží spojit několik kauz do jakéhosi spiknutí“ a „spiknutí proti tomu, kdo právě vládne, je tu vždycky“.
Jak pak praví definice: Spiknutí či konspirace je tajné spolčení s politickým či ekonomickým cílem. Tento cíl bývá zpravidla nezákonný, nemusí však být v očích spiklenců nutně nemorální, například pokud je cílem spiknutí odstranit nelegitimní vládu. Za spiknutí se nepovažují tajné organizace působící pod oficiální záštitou státu, například rozvědka…
(Článek Paranoia a spiknutí čtěte v prosincovém čísle Playboye)