3 důvody, proč v Česku nemůže fungovat izraelský model

Lidský faktor

Zatímco region střední Evropy žije od konce druhé světové války v klidu a míru, vedl Izrael v letech 1948 až 1973 s početně mnohem silnějšími vojsky arabských sousedů podporovaných zeměmi východního bloku v čele se SSSR celkem pět (!) válek o přežití. Národ je tak patřičně zocelen a vztah k permanentně ohrožené vlasti je na přece jen jiné úrovni než u nás. Kromě toho, zatímco v Česku žijeme v éře pětadvacetiletých „mamánků“ a nemalá část matek se upřímně děsí toho, že by jejich školou povinným chlapcům někdo šťoural v nose špejlí, v Izraeli, s výjimkou ultraortodoxních Židů, slouží muži v armádě po dobu tří let, ženy o rok míň. Izraelec ví, že v době krize se nediskutuje, ale koná.

Nejspíš proto měli na začátku února, kdy v Česku stovky tisíc epidemiologů a vakcinologů v jedné osobě vedly na sociálních sítích diskuse o prospěšnosti a škodlivosti vakcín, v Izraeli naočkováno víc než tři miliony z celkových 9,3 milionu obyvatel. Ve stejné době řešil židovský stát možný trestní postih odpíračů očkování. Nutno dodat, že Izrael není členem Evropské unie, takže se na rozdíl od nás těší bezproblémovému dodávání vakcín.   

Příklady táhnou

Kombinace výzvy k národu ve smyslu: doba je zlá, zůstaňte doma – a odlet na rodinnou dovolenou se jeví izraelskému vrcholnému politikovi jako absolutně nepředstavitelná. Stejně jako vysvětlení dolarového miliardáře, že přece k moři musel, neboť si pobyt v zahraničí předem zaplatil. Totéž platí i pro řadové politiky, nedovedu si dost dobře představit, že by se pár dnů po jarním lockdownu sešli poslanci izraelského Knessetu a po vzoru některých českých kolegů uspořádali na počest vítězství nad koronavirem bujarou veselici. A příběh ministra zdravotnictví a pozdějšího epidemiologického poradce premiéra, který si během nouzového stavu skočí tu do hospody, tu na fotbal, by asi v Izraeli nepochopili vůbec.

Kromě toho jsou na rozdíl od Česka vzhledem k historii do vrcholných funkcí voleni politici, kterým ani jejich největší odpůrci nemůžou upřít zásluhy o stát. Paradoxně má také Izrael, stejně jako Česko, v čele země trestně stíhaného politika. Přesto je Benjamin Netanjahu, kterého nelze rozhodně považovat za všeobecně milovaného politika, většinou země respektován jako kapitán izraelské armády, který bojoval jako příslušník elitní jednotky Sajeret Matkal ve dvou válkách. Mimochodem, jeho bratr Joni padl v roce 1976 jako velitel operace Entebbe, při které došlo k osvobození izraelských rukojmí letu Air France v Ugandě.

Na druhou stranu je nutno říci, že byť se rakouský premiér Sebastian Kurz těší ve své zemi mimořádné popularitě, musel i on před několika dny přiznat, že lockdown nefunguje, lidé ho přestali dodržovat, a proto ztratil smysl.

Národ, náboženství, suverenita

Izraelská cesta prakticky čehokoli, natož tak delikátní a komplikované záležitosti, jako je očkování, se jeví z českého hlediska jako nemožná, neboť kromě schopnosti bojovat a naslouchat autoritám je Izrael suverénním státem. Je tomu tak v čase, kdy šéf Evropského parlamentu David Sassoli zakazuje poslancům státní vlaječky na poslaneckých lavicích. Bývalý velvyslanec v Izraeli v letech 2010 až 2014, bezpečnostní analytik a prorektor Vysoké školy CEVRO Institut Tomáš Pojar odpověděl v rozhovoru pro Playboy v roce 2019 na otázku, proč Evropské unii Izrael z pozice jediné demokracie v regionu vadí, následovně: „Evropské mainstreamové elity mají o fungování světa diametrálně odlišné představy. Izrael je národní stát, evropské elity mají představu nadnárodního uskupení a maximálního obroušení národního principu. Izrael je stát, země a společnost postavená z větší části na náboženství, evropský politický mainstream se snaží náboženství upozadit. Izrael je postaven na obraně a schopnosti bránit vlastní existenci vojenskou silou, Evropa je ideově výrazně pacifistická.“