Agentura Bloomberg: Známky jsou nejbezpečnější investicí

Podle agentury Bloomberg představují známky vůbec nejbezpečnější investici sloužící jako zajišťující instrument při diverzifikaci portfolia. Je potěšitelné, že mezi velkými světovými hráči je vedle fondů a bank od roku 2016 také dosud stále utajený český investor, který koupil jedny z nejcennějších známek světa, modrého a červeného Mauritia Post Office. Nechybí ani tzv. bombajská obálka, souboru tak nemůžou konkurovat světová muzea ani nejbohatší privátní sběratelé včetně královny Alžběty. Cena se odhaduje na 300 milionů korun.

Známky s příběhem

Za byznysem málo vídaných rozměrů stál sběratel a nejspíš největší domácí expert v oblasti filatelie David Kopřiva, který při našem setkání před šesti lety naznačil možnost odtajnění jména dosud stále neznámého majitele mauritiů obou barev. Důvodem schůzky tehdy byla blížící se soutěžní světová výstava v Praze s pojistnou hodnotou dvě miliardy korun. „Je pravda, že majitel zvažoval vystoupení z anonymity, nakonec si to ale rozmyslel. Jeho rozhodnutí, které navíc vcelku chápu, nejsem schopen z pozice experta konzultanta ovlivnit,“ vysvětluje David. Příčinou našeho setkání je tentokrát výstava Poklady světové filatelie II., která se uskuteční od 28. 10. do 5. 11. 2023 v secesních sálech Obecního domu. „Po světové výstavě jsem se rozhodl zkusit přiblížit filatelii veřejnosti specifickou formou, kdy je každý exponát vystaven v historickém kontextu. Nechybějí fotky, vznik známky a její historie. Opravdu dobré známky totiž mají krásné životopisy, přes rarity se dá veřejnost oslovit nefilatelistickým jazykem.

Za účelem pořádání akce byl založen Prestige Philately Club Prague, o jehož síle vypovídají jména spolupracujících subjektů. Jedná se o rakouskou Vindobonu a především pak o nejvěhlasnější filatelistický klub světa – Club de Monte Carlo. První výstava proběhla v roce 2020 v Národním muzeu, přes mimořádná covidová opatření dorazilo přes 2 000 návštěvníků.

Vítěz nad inflací

Přestože od posledního setkání s Davidem Kopřivou uplynulo něco málo přes šest opravdu turbulentních let, pravidla byznysu se v jeho branži nezměnila. „Z hlediska investic pořád platí, že alespoň pět procent majetku by mělo být uloženo v perspektivních známkách, přičemž je nutno vycházet z toho, že ze 400 000 titulů má maximálně 15 000 investiční potenciál a přitahuje poptávku,“ vysvětluje a dodává, že nejlépe je koupit 10 známek různých směrů a budovat tak diverzitu. „V roce 2019 jsem tvrdil, že známky strašně rostou, jsou drahé a musela by přijít nějaká pohroma a s tou spojená inflace, která by cenu vystřelila. Jinak bych byl ohledně růstu spíš skeptický. Pak přišel covid, válka na Ukrajině, nově válka v Izraeli. Známky tak vzhledem k tomu, že mají velký potenciál přeskočit inflační znehodnocení peněz, lidově řečeno jedou.“ Mimochodem, platí to zejména pro známky z Austrálie a Indie, v obou zemích se vytvořila silná patriotická vrstva, která chce mít své známky doma, takže přeplácí. Ve prospěch investic hovoří také skutečnost, že jak ukazuje případ českého majitele modrého a červeného mauritia, jedná se o byznys založený na anonymitě, známky jsou rovněž snadno přenositelné.

Pragmatismus versus nostalgie

David Kopřiva si během desítek let vybudoval světové renomé, sehnání známek z hlediska českého sběratele exotických destinací, jako je Austrálie či Indie, považuje za možné, ale komplikované. Vzhledem k velikosti trhu se totiž nelze obejít bez prostředníků, což vede k růstu cen.

Co se investorů týče, podíl těch, kteří mají ke známkám vztah a klasických portfoliových, je 50 ku 50. „První část bych charakterizoval jako investory a sběratele v jednom, pro které je důležité, že se díky známkám stali členy vlivné komunity sběratelů, jejíž síla neustále roste. Na základě vlastních zkušeností jim radím, že výhodný prodej dobré známky dává smysl, i když je to někdy těžké. Poznal jsem to sám na sobě, v člověku se to tluče. Na jedné straně dobrá nabídka, na straně druhé vědomí toho, že už tu známku nikdy neuvidím, protože mi ji už nikdo neprodá zpátky. Zatím ale vítězí pragmatismus nad nostalgií,“ vysvětluje.

Vedle toho existují klasičtí portfolioví manažeři, kteří řeší standardní investice. „Osloví mě s tím, že chtějí známky s atestem, s katalogovou cenou, která bude alespoň držet hodnotu. Je jim přitom jasné, že v byznysu existují kvalifikované odhady, výše zisku je úměrná riziku a jistota neexistuje.“

Těžko vyčerpatelný zdroj

Výstava Poklady světové filatelie II. nabídne exkluzivní exponáty s příběhem. Mezi vystavovanými raritami nebudou chybět například terezínský 25blok z roku 1943, Amundsenovy dopisy z jižního pólu, přetiskové čtyřpásky Pošty československé z roku 1919. Návštěvníci se můžou rovněž těšit na koloniální známky, poštovní známky spojené s hyperinflací v Německu 1923 známé z románů Ericha Marii Remarqua či dopis, který cestoval 100 dnů kolem světa. Třešní na dortu bude bezpochyby saská trojka, jedna z nejznámějších a nejvyhledávanějších známek evropské klasiky.

David Kopřiva už pracuje na výstavě, kterou plánuje za dva roky. „Na bienále se známky nesmějí opakovat, proto musí majitelé získávat nové kusy s atraktivními příběhy. Pevně věřím, že se jedná o těžko vyčerpatelný zdroj.“